TB: „Co pro tebe Hobit a jeho filmové zpracování znamenal předtím, než jsi byl pozván na konkurz?“

G.M.: „Pána prstenů jsem četl, myslím když mi bylo tak 18 nebo 20 let, všechny tři díly naráz a byl jsem příběhem a historií příběhu okouzlen přesně tak, jak by měl mladý člověk tak košatým a bohatým příběhem být. Knihy mi umožnily zdánlivě nemožné – uniknout přítomnosti, být naprosto někým jiným a toulat se Středozemí. Tenhle pocit jsem měl kdykoliv jsem knihu později otevřel a začal  znovu číst. Ale Hobita jsem do doby, než mne na konkurz pozvali, nečetl. Pak jsem to samozřejmě okamžitě udělal (smích). A ta rozdílnost tohoto příběhu a Pána prstenů je pro mne velmi zajímavá. Hobit je, dle mého názoru, víc brán jako pohádka pro zcela jasně se vyvíjející děj, otevřenou a předem danou vypravěčskou linii o dobrodružné výpravě. Ale přišel jsem na to vlastně až když jsem si o své budoucí práci povídal s přáteli a tiskem. A také jsem zjistil, že v mnoha případech byl Hobit vůbec první knížkou, kterou ve svém dětství či mládí četli.“

„Kterou z postav trilogie máš nebo jsi měl nejraději?“

„No to není jednoduchá otázka…Ale Aragorn, myslím si, byla pro mne nejoblíbenější postava. Když se v knize objeví a rozvine se jeho příběh, říkáte si „no páni, ten je skvělý!“ A když pak slyšíte od fandů „nikdy jsem knihu nečetl, ale jakmile jsem přišel z kina, hned jsem se po ní sháněl“ rozumím tomu velmi dobře. Když já knihu četl, byl jsem ve stejným věku jako ti, co viděli Jacksonovu trilogii v kině a třebaže já jsem si mohl ty postavy jen představovat, Mortensenův Aragorn jakoby se jen z těchto představ vyloupl, což je pozoruhodné, mimořádně pozoruhodné.“

„V minulých rozhovorech jsi zdůrazňoval jak uctivý hodláš k předloze být, ale nebude tě to příliš svazovat? “

„Myslím, že tento pocit měli všichni přede mnou mockrát a nemám obavy z toho, že PJ by nedával hercům volnost k vlastní invenci jak postavu zahrát. I Shakespearovy postavy se dají hrát na x způsobů aniž by to děj nějak degradovalo. Na realizaci Hobita je důležité totéž co na trilogii – sehraná a kreativní parta a úcta k předloze.“

Dojmy z konkurzu?

G.M.: „Můj agent dostal nabídku a já, rozechvěle, šel. Nebyl jsem tam sám, víc herců v řadě četlo Thorinův text, takže to vlastně ani jako zkouška na roli nevypadalo. Pak si mne zavolal kostýmní šéf a nechal mne číst Dvalina, což jsem udělal a protože jsem opravdu dobrý čtenář (smích), dostal jsem znovu šanci a moje jméno se v seznamu dostalo na roveň jmen mnohem slavnějším než je moje a to člověka opravdu nakopne k nejlepším výkonům. Po druhém kole jsme to měl, myslím, v kapse (smích). Režisér byl spokojen a nechtěl text číst znovu a znovu. Prostě skvělá a povzbudivá  zkušenost!“

T.B.: tleská

„Mělo to jen jednu chybičku – to nervy drásající čekání na výsledek…“

To dlouhé ticho, během něhož nevíš co si myslet, že?

„To ti jdou hlavou úvahy typu – proč nevolají? Mají další a lepší adepty? Nebo mají v agentuře dovolenou? Poškodila agentura nebo snad ztratila všechny nahrávky? Ztratili na nás kontakty? Můj agent zažíval podobné pocity a tak jsem skočil po každém drbu po každé zvěsti, které jsme nacházeli na internetu a mezi kolegy. A nakonec ani jedna takováto zpráva nebyla lží nebo spekulací!!“

A tu roli jsi dostal!!!

„Dostal, ale tak rychlé to nebylo. Napřed mi sdělili, že jsem se jim líbil a šel jsem na 3. kolo. To už bylo s Philippou Boyens a Fran Walsh. Peter byl, bohužel, ve vedlejší místnosti, protože ten den mu nebylo dobře. Nicméně mne aspoň slyšel. Byl to nejvíc nervy drásající test, protože bylo jasné, že jsem je svým výkonem zaujal, ale konečné rozhodnutí bylo na nich, i kdybych byl bezchybný, musel jsem splňovat všechna a velmi vysoká kritéria. Rozhodnutí o obsazení role nepředchází jen čtená zkouška, kostýmní zkouška, ale i popovídání si. Chtějí slyšet tvoje představy, názory a i životní postoje a bylo cítit nervozitu z obou stran. Když jsem, ne ještě s příslibem role, odcházel, potkal jsem na cestě k výtahu castingového režiséra a ač u rozhovoru fyzicky přítomný nebyl, věděl jsem, že ví“

Co ví? Jako, že tu roli dostaneš nebo ne?

„Přesně. Jakoby mi četl myšlenky a já se k němu otočil a ptal se na rovinu co si myslí a on odpověděl: Kdybych si měl na někoho vsadit zda tu roli dostane, byl bys to ty! A to mi stačilo.“ (smích)