Tony Diterlizzi: Tam a zase zpět | |||||||||||||||||||||||
Autor: Jarek | |||||||||||||||||||||||
Vyšlo: 01.02.2011 | |||||||||||||||||||||||
Komentářů: 2 | |||||||||||||||||||||||
Přečteno: 5025x | |||||||||||||||||||||||
Popisek: Tony Diterlizzi, ilustrátor a spoluautor Kroniky rodu Spiderwicků, popisuje na svém blogu, jak silně ho ovlivnilo dílo J.R.R. Tolkiena. | |||||||||||||||||||||||
Čas od času přestanu tlachat o své práci a skloním se před mnoha tituly, které měly obrovský dopad na moji rozvíjející se představivost a schopnosti Dětského autora s velkými sny.
Podobně jako většina gramotného světa jsem si zamiloval první výpravu J.R.R. Tolkiena do Středozemě, když jsem si na střední škole přečetl Hobita. Z mého pohledu to byl epický příběh, který jsem hltal jako hladový obr mezi hraním Dungeons & Dragons a Adventure na svém Atari 2600. Moje realita mladého počítačového fandy s uhrovitou kulatou hlavou zmizela pokaždé, když jsem si navlékl prsten, otevřel tu knížku s oslími rohy a vnořil se do divočiny plné hobitů, elfů, trpaslíků a draků.
Co mi ovšem tehdy nedošlo, byl fakt, že vydání, které jsem četl, obsahovalo kresby, které vytvořil samotný tento velký britský vypravěč. Miloval jsem Tolkienovy zdobné ilustrace Hobitína, obrů a mocného Šmaka.
Tolkienovy obrázky ožily v roce 1977 v televizní animované filmové adaptaci, kterou vytvořili slavní animátoři Arthur Rankin a Jules Bass.
Hobitve verzi od Rankina Basse nejen podnítila moji neutuchající lásku ke knihám o všem ze Středozemě, ale povznesla ji do nových výšin díky akvarelovým pozadím od Arthura Rackhamyho, poněkud groteskním návrhům postav a pochmurným písničkám.
Zde jsou dva skeny z knižní adaptace filmu.
Jistě, u některých by tato verze neobstála, ale podle mě tato adaptace příběhu přilákala k dobrodružstvím novou generaci mladých hobitů. A nostalgie nad filmem dvojice Rankin a Bass rozhodně ovlivnila můj výtvarný styl, jak dokládá tato obálky časopisu Dragon z roku 1997.
Po ukončení umělecké školy jsem narazil na skvělou tvorbuMichaela Kaluty pro Tolkienův kalendář na rok 1994. Kalendář!? Toto fenomenální dílo by měli svázat do kůže a vydat jako samostatnou knihu! Snad…někdy.
Pořád si nadšeně vzpomínám na to, jak jsem strávil jedno deštivé odpoledne v přeplněném a útulném Michaelově ateliéru plném lákadel v Upper West Side a žadonil, aby vytáhl originály, s čímž až po dlouhém přemlouvání souhlasil. Když jsem si prohlížel ta skvostná díla v kombinaci tuše a akvarelových barev, rychle mě zaplavila vlna inspirace a žíravá dávka pocitu umělecké neschopnosti. Kalutovy vize Středozemě plné vášně zůstávají dodnes dílem opravdového kouzelníka.
O pár let později jsem také já sám (!) dostal možnost přidat něco ze svého do Tolkienova vesmíru, když mi telefonoval výtvarný redaktor z nakladatelství Del Rey a zeptal se mě, zda bych nechtěl ilustrovat novou obálku k Tolkienovým Nedokončeným příběhům. (Když mi tehdy volal, byl to jeden z těch několika okamžiků v životě, kdy se o mě na druhém konci linky pokoušely mdloby). Nemusím snad říkat, že jsem svou hobití nohou udělal co nejjistější krok a vytvořil unikátní ilustraci Bilba Pytlíka, který si čte v Tolkienových rukopisech. Tolkienovi dědicové tento obrázek schválili, a tak začas v jeden krásný den v DiTerlizziho kraji doručili ke dveřím mé hobití nory výtisky tohoto literárního klenotu.
Vliv Tolkienova magického světa ve mně ani v mnoha jiných dodnes neodezněl. Znovu jsem si Hobita četl loni na jaře při psaní Hledání WondLa (The Search for WondLa), když jsem chtěl zjistit, jak se vypořádal s plynoucím časem při putování. (Po přečtení jsem potom přidal scénu s tábořením v 19. kapitole). A konečně, také jsem si všímal toho, jak byl na titulní straně uveden Tolkien jako autor a stejnou formulaci si vypůjčil pro sebe. Přestože jsem napsal několik knih a jsem spoluautorem Spiderwicků, u WondLa jsem si poprvé opravdu připadal jako autor. Díky, Johne, kéž nás dál inspiruješ a bavíš i na své pouti do Blažené říše na Západě.
var bbSite='http___www.fantasyplanet.cz'; var bbMainDomain='intext.billboard.cz';
|