Hlavní filmování Hobita začalo 21. března beze mě.

Mezitím už všechny postavy absolvovaly kamerové zkoušky, aby bylo možné přes objektivy kamer posoudit výsledek práce maskérů a kostymérů, než odstartuje naplno natáčení a bude příliš pozdě na opravy.

Hrozně mě mrzí, že jsem prošvihl, jak se onehdy do slunečného dne vyřítilo z přívěsů a maskérských křesel nejen našich 13 trpasličích hrdinů ale také jejich 13 malých dvojníků — menších, téměř identických verzí svých šéfů.  Když se díváte na návrhy, rozhodně nemají nic společného s vybavení zahrádek (tam stávají skřítci, NE trpaslíci).  Všichni, co byli svědky prvního pochodu dvou exemplářů Thorina Pavézy a té kolekce 24 trpaslíků, říkají, že to na ně udělalo mohutný dojem!

Vzhledem k tomu, že Bilbo už natáčí, jde o poslední důkaz toho, že práce na Hobitovi jsou skutečně v plném proudu.

Ale čaroděje ještě stále čekaly zkoušky.  Takže mě nejprve znovu předělali na Gandalfa, pak m postavili na značku na podlaze a požádali, abych pomalu vykročil směrem ke kameře, otáčel se tam a zpátky jako model ve zpomaleném záběru, aby mě každý mohl posoudit ze svého pohledu specialisty.  Každý, to znamená režisér Peter Jackson, který dává bacha, bez přehánění, na každý detail; jeho koproducentky a spolu-scénáristky Fran Walshová a Philippa Boyensová; hlavní maskér Peter King; Richard Taylor (který nespouštěl zrak z mého nosu vymodelovaného ve WETA); kostýmní návrhářka Ann Maskrey.

Původní kostým, který jsem měl v Pánovi prstenů, visí dost smutně na stojanu u kamery.  V Hobitovi si ho neužiju, protože dostal označení „historický“.  Ann provedla dvě změny, kterých si možná mnozí ani nevšimnou, ale mě potěšily, protože se vrací k Tolkienovu úvodu ve Společenstvu prstenu, kde se zmiňuje o stříbrné šále a černých botách.  Ve filmu se šála objevila jen jednou, byla uvázaná na Gandalfově vozíku v Hobitíně, ale kupodivu pak už nebyla.  Ale teď hraju s velkou, magicky vypadající stříbřitou šálou, pro kterou možná najdu taky nějaké herecké uplatnění.  Prozatím jsem si ji už stočil do stylového turbanu.  A přesně podle JRR Tolkiena taky možná zahlédnete pod známým šatem nové černé holínky.  Budou samozřejmě patřičně ošuntělé.  Jsou to jezdecké boty, takové ty, co si dokážete natáhnout i ve spěchu.  Gandalf spěchá často.  Jeho předchozí boty měly přezky a bez Emmy si je neobul ani nevyzul.  Nic šikovného pro čaroděje v poklusu.  A taky byly šedé, ne černé.

Všichni jsou téměř spokojení — ale ten nos pořád není takový, jako byl nebo by měl být, na tom se shodují.  Proč?  Nahlížejí do knihy.  Slavná kniha.  Taky ji mám doma, spolu s dalšími poklady z Pána prstenů, dárek z daleka, dostal jsem ho před deseti lety od Philippy a Jacksonových.  Obsahuje 100 fotografií, kultovních a zlomyslných, spíš rodinné album, víc lidí než míst.  Dva celostránkové detaily zabírá Gandalfův nos.  Čím je to, že teď vypadám jinak?

Richard, který je přesvědčen, že zná odpověď, vymodeluje přes noc ve WETA v blízkosti svých Oscarů nový nos na sádrový odlitek mého obličeje.  Je o něco delší na kořeni, méně baňatý u dírek.  Později toho dne, zatímco si dávám šlofíka, mi ho Rick přilepí.  Jeden pohled na ten zoban v zrcadle – a jdeme se sebevědomě předvést Peterovi, který natáčí v jeskyni; Fran a Philippa taky.  Znovu se porovnává s albem. Úsměvy na všech stranách.

31. března
Miramar

Jeden příznivec na mé stránce na Facebooku se mě ptá, v čem je odlišné hraní před 3D kamerou.
Odpověď: Dám vám vědět, až to zjistím.