
V hodinovém rozhlasovém pořadu, kdy si zahrál na moderátora, zpovídal novozélandský ministerský předseda John Key slavné novozélandské osobnosti, mimo jiné i Petera Jacksona.
Ministerský předseda John Key:Máme tady člověka, který se proslavil nejen na Novém Zélandu – proslavil se nejen v naší zemi, ale skutečně po celé planetě – je to pozoruhodný muž a právě teď pracuje se spoustou velmi malých lidiček – je to samozřejmě sir Peter Jackson. A já jsem moc rád, že ho můžu dnes odpoledne uvítat v tomto pořadu – sire Petere…
Sir Peter Jackson:Ahoj, Johne, jak se máš?
JK:Moc dobře. Pověz mi, příteli, jak to jde s Hobity?
PJ:Jde to dobře. Myslím, že je teď devadesátý čtvrtý nebo pátý den. Už jsem trochu ztratil pojem, protože natáčet budeme asi 250 dnů, takže je to opravdu dlouhé natáčení – ale jde to dobře! Dnes máme na place 30 skřetů a 12 nebo 13 trpaslíků a jednoho hobita – takže to dnes odsýpá docela pomalu, je tady spousta lidí v těch strašných klaustrofobických gumových kombinézách, takže potřebují každou chvíli na vzduch, tím pádem se všechno dost brzdí.
JK:Já si v každém případě budu od trpaslíků držet odstup, protože, jak jsem slyšel, naposledy se Mike Tindall dostal do pořádných problémů v baru v Queenstownu, ale pojďme ke skřetům – Jsou slušně vychovaní, nevyskakují si?
PJ:Jsou, řekl bych, slušní, tedy musím jim dodávat vzduch – máme hadice se stlačeným vzduchem a sem tam jim pouštíme vzduch do obleků, aby se mohli trochu nadechnout čerstvého vzduchu, a pak zase pokračují dál. Ale jo, jsou malí, zákeřní a dost zlí.
JK:A jak dlouho budete natáčet?
PJ:Budeme točit do poloviny příštího roku…
JK:WOW…
PJ:Je to opravdu dlouhá cesta, musím říct, že je to dost zvláštní, protože nám natáčení 2 filmů Hobita zabere tolik co natočení 3 částí Pána prstenů – vlastně ani přesně nevím, proč to tak je – ale je to dlouho.
JK:Je to kvůli tomu, že je teď natáčení složitější nebo detailnější nebo…?
PJ:Á… nevím, je to všechno, je to složité, každý den je hodně náročný – podle mě je na natáčení filmu dobré, že nemáte nikdy 2 dny stejné – například včera jsme celý den strávili uprostřed bouře. Hřmělo – blýskalo se – pršelo – trpaslíci museli chodit po kamenité pěšině na útesu. Takže trpaslíci byli celý den promáčení do nitky, což bylo docela zábavné… moc se jim to nelíbilo – a dnes pro změnu máme plameny, oheň a skřety – takže každý den se něco děje, takže se nemůžete uvolnit, prostě každý den přijdete do práce a sype se na vás hromada problémů a potíží a všeho dalšího, a to je dobře… právě to je na tom to zajímavé.
JK:Takže jestli jsem to pochopil, část se teď točí někde venku a část zase u zeleného plátna v Miramaru, je to tak?
PJ:Jo, tedy v exteriérech začneme točit asi za 2 nebo 3 týdny, to vyjedeme na pobyt v exteriérech. Natáčet jsme začali v březnu a točili jsme hlavně ve studiu kvůli zimě – chápeš, nejenom je špatné počasí, ale také jsou krátké dny – když natáčíš venku, chceš co nejvíce denního světla, takže normálně chceme točit 12 hodin, což v zimě, kdy se brzo stmívá, není možné. Takže jsme zimní natáčení přesunuli do studia a na jaře vyrazíme do exteriérů, což bude skvělé.
JK:Takže Hobit bude patřit k nejdražším natočeným filmům?
PJ:Pravděpodobně. Nejspíš, jo – chci říct, že to je na 2 filmy určitě spousta peněz, ale každý zvlášť jsou drahé, ale nejde o nejdražší film.
JK:I když tě tlačím do toho, aby sis vybíral mezi svými dětmi, který film z těch, cos natočil, je tvůj nejoblíbenější?
PJ:Nejoblíbenější film, co jsem natočil? No, já nevím, víš, je to těžké, nikdy se na svoje filmy nedívám, to je ten problém, opravdu jsem se na ně nikdy nepodíval, když jsem je dokončil. Občas, když jsem někde v hotelu, a přepínám mezi kanály a objevím jeden ze svých filmů, dívám se tak 2 nebo 3 minuty, prostě ze zájmu (smích) a pak se mi začnou vybavovat všechny ty vzpomínky, a já to přepnu. Takže nevím – musím přiznat, že bych se opravdu rád znovu podíval na „Meet The Feebles“, už jsem tenhle film, který jsem udělal někdy v roce 1989, neviděl – neviděl jsem ho skoro 15 let – 15… 16 let, takže bych se na něj asi rád podíval. Nevím, jestli můj oblíbený, takže musím počkat a uvidím.
JK:Jo, … a dej nám pak vědět. Máš ty sám nějaký vůbec nejoblíbenější film? Od někoho jiného?
PJ:No, mám rád původního King Konga z roku 1933 a taky mám rád „Friga na mašině“ s Busterem Keatonem z roku 1927. Buster Keaton je absolutně geniální komik a režisér. Jako komik předběhl svoji dobu a já mám pro něj neuvěřitelnou slabost.
JK:Takže, jak se to vlastně stane, že se podíváš na knížku a řekneš, že právě tohle bude vítěz? Jak došlo k tomu, že ses podíval na Tolkienovo dílo a řekl sis, že je převedeš na stříbrné plátno?
PJ:No, to nikdy nevíš, jestli právě tahle knížka vyhraje, ale prostě na ni reaguješ stejně jako každý jiný člověk, přečteš si ji a… pak prostě zjistím – nejen u knížek, u každého promýšlení originálních nápadů … prostě si začnu představovat film, začnu si představovat, jakým způsobem bych ho sestříhal, a začnu si představovat hudbu a jaká by měla být, a tvoje představivost vlastně vytvoří film. Tohle platí pro spoustu lidí, že když čtete knihu, když o ní uvažujete, tak dobrá kniha obživne, ten příběh obživne a dostane se do tvé představivosti, takže já potom pocítím vzrušení a příčinou, proč točím filmy, je to, že je to vzrušení nakonec tak velké, že chci ten film prostě vidět – začneš si říkat, no, tohle by mohlo být fakt skvělé, a uvědomíš si, že pokud ho máš uvidět, tak ho musíš natočit.
JK:A jak často tedy dochází k tomu, že si přečteš knížku, máš nápad a řekneš si, z tohohle udělám film – zaneseš to do New Line nebo někam jinam, a oni prostě řeknou ne, tohle financovat nebudeme?
PJ:No, moc často se to nestává. Měli jsme štěstí. Většinu věcí, co jsme chtěli dělat, jsme skutečně udělali. Někdy byly potíže, například když jsme chtěli zpočátku dělat remake King Konga, který, jak jsem říkal, je jedním z mých oblíbených filmů, a navrhli jsme to v Universal před Pánem prstenů, a pak jsme na tom pracovali asi 8 nebo 9 měsíců a oni to pak najednou zabalili a odmítli to udělat, a my jsme naštěstí měli připraveného Pána prstenů, že ho natočíme po King Kongovi, tak jsme se vrhli na Pána prstenů, a pak když jsme měli hotový druhý díl, se v Universal rozhodli, že zase chtějí točit King Konga, tak jsme ho natočili. Víš, parkrát jsme měli pár kolizí, ale nic hrozného. Jenže fakt je, že taky můžeme natočit jeden film za 2 nebo 3 roky, takže nemám žádný velký seznam knížek, které chci převést na filmové plátno, protože prostě nemám dost času, abych je všechny natočil. Takže děláme obvykle vždy jen jeden projekt a v tuhle chvíli máme to štěstí, že můžeme dělat to, co opravdu chceme.
JK:Mohli bychom si povídat hodiny, ale nemáme prostor, takže musíme končit – ale než skončíme, díváš se na světový pohár v ragby?
PJ:Jo. Asi před týdnem nebo dvěma jsem byl na jednom zápase ve Wellingtonu, šel jsem na Argentinu se Skotskem.
JK:Fantastický! A taky jsem tě viděl na přehlídce The World of Wearable Arts – nebyl to zrovna světový pohár v ragby, ale byla to taky skvělá show, co říkáš?
PJ:Bylo to fantastické!
JK:Petere, přejeme vám všem hodně štěstí – jsme opravdu moc hrdí na to, co jste dokázali při propagování Nového Zélandu, a přejeme tobě a Fran a samozřejmě taky Richardovi hodně štěstí při natáčení vašich filmů.
PJ:Díky. Díky moc.