Podle mě tenhle záběr přejde do „O 60 let dříve“, kdy před Dnem pytle bude sedět mladý Bilbo, bude spokojeně kouřit dýmku a vyfukovat kroužky kouře, zatímco přichází Gandalf a seznamuje ho s jeho dobrodružstvím.

Při obědě jsem zastihl Elijaha. Měl vykulené oči a usměv na tváři, evidentně si vychutnával, že je zpátky v Hobitíně a má zase chlupy na nohou. Utíkal pryč a já jsem se jen stačil zeptat: „Kam to zase letíš?“ Odpověď: „Zpátky do Dna pytle, kamaráde!“

Musel jsem utíkat do kostymérny, aby mě připravili na příští den na moje cameo, ale brzy jsem se zase vydal zpátky na plac. Točila se stejná scéna a tentokrát mířila kamera přímo na Froda. I když byl tentokrát záběr z větší blízkosti než předtím, stále zachycoval krajinu za ním. Chci říct, že právě to je v prvé řadě důvod, proč jsme byli venku, takže mě rozhodně nečekalo natáčení žádných velkých detailů. V tomhle případě šlo o čelní záběr Froda s mohutným stromem v pozadí.

Dívat se na záběry Iana jako starého Bilba bylo šílené, ale nebylo to nic ve srovnání s pohledem na Elijaha převtěleného znovu do Froda s chlupatýma nohama. Za posledních 13 let jsem Elijaha opravdu dobře poznal a teď na mě působilo naprosto bizarně, že mluvím s Frodem. Ne s Elijahem. S Frodem. Prostě jsem před sebou najednou neměl kamaráda, ale fiktivní postavu, a to ani nemluvím o ještě větším umocnění toho všeho tím, že jsem ho viděl přímo v Hobitíně.

Musím se zmínit také o dobytku. Bude to vůbec poprvé, co jsem někde v zahraničí, kdy budu muset na formuláři po příletu zaškrtnout políčko Ano u dotazu, jestli jsem se pohyboval v blízkosti dobytka. Na místě natáčení ho byly všechny druhy. Dokonce jsme byli svědky krávy-uprchlíka, která se hned zkraje rozhodla, že nesnáší filmový průmysl, a odcválala z Hobitína, jako by jí za patami hořelo.

Byla to docela zábava. Je mi líto, že se muselo natáčení přerušit, ale ze svého vyvýšeného místa (vzpomínám si, že jsem celý ten den prostál na vrcholku kopce s výhledem na Hobitín) bylo opravdu zábavné sledovat, jak se ta kráva žene cestou mezi hobitími norami a asi šest sedm metrů za ní uhání chudák asistent režiséra a ze všech sil se ji snaží dostihnout.

Na place byla všechna možná zvířata, od koz přes drůbež, vepře, voly, koně a všechna měla ošetřovatele, aby je nezapomněli nakrmit, napojit a mohla v klidu žvýkat tu bujnou zelenou trávu v Matamatě. Rychle by se zatoulala ze záběru, kdykoli by měla možnost.

Krátce po natočení záběru s Frodem jsme uslyšeli nezaměnitelný zvuk lopatek vrtulníku. Kroužil kolem. Evidentně si ho někdo najal, aby létal nahoře a fotil dění dole.

O hodinu nebo později udělalo totéž malé jednomotorové letadlo, létalo nízko a kroužilo. Krátce poté se na netu objevily fotky, jak jsem si všiml. Štáb už byl docela naštvaný, ne protože někdo odhaloval Hobitín světu, ale protože se vrtulníky a letadla soustavně pletly do obrazu a rachocení motorů neustále ničilo záběry nebo se natáčení muselo přerušit, dokud nebyly z doslechu… a to mohlo trvat hodně dlouho, pokud kroužily.

Takže to bylo nežádoucí narušení, a o to víc frustrující, když uvážíte, že všichni už čekali na správné světlo, až slunce zaleze za mrak nebo naopak vykoukne podle toho, jaký byl předchozí záběr.

Došlo to až tak daleko, že producent Zane Weiner mě požádal, abych to letadlo vyfotil a mohli jsme pokusit zjistit číslo na jeho ocase. Měl jsem právě na fotoaparátu nasazený objektiv 18mm-55mm (což znamená, že je to kratší objektiv a příliš daleko nezaostří), tak jsem utíkal zpátky k tašce, popadl jsem 200mm objektiv a vyměnil ho, jenže už bylo příliš pozdě. Letadlo bylo pryč. Zane mě požádal, abych vám všem sdělil, že jsem při tomhle konkrétním úkolu zklamal. A k tomu v první den své účasti na natáčení.

To byl jeden den natáčení Hobita v exteriérech. Jeden den za mnou, dva měsíce přede mnou! Než tenhle článek uzavřu, chtěl bych vytvořit malý prostor, kde vás vždy seznámím s nějakým členem štábu. Když všechno půjde dobře, zvládnu to u každého svého článku, a tak vás seznámím s těmi skvělými lidmi, s nimiž teď trávím dny. Jsou to neopěvovaní hrdinové filmařské branže, takže si myslím, že stojí za to je představit.

A začneme od Kirana Shaha.

Pokud jste se dívali na doplňkové materiály na rozšířených edicích Pána prstenů, měli byste Kiranovo jméno znát. Na natáčení ho všichni milují. Je to herec, kaskadér a dvojník herců. V Pánovi prstenů dělal dvojníka Elijahovi Woodovi, ale už před Pánem prstenů měl rozsáhlou hereckou kariéru.

Například hraje v Dobyvatelích ztracené archy… je to ten člověk, co přínáší Indymu a Sallahovi otrávené datle. Hrál dvojníka Kraťasovi v Chrámu zkázy, byl postavou v Legendě Ridleyho Scotta (Blunder) a znal se dokonce i se Stanleyem Kubrickem.

Vyprávěl mi o tom, že se s Kubrickem trochu znal, ale ani tohle přátelství s maestrem ho nezachránilo, když se za ním stavil na návštěvu při natáčení Spalující touhy. Stanley ho uviděl a jen řekl: „Kirane, ven!“ Všichni známe historky o tom, jak Kubrick neměl rád, když se na natáčení motalo příliš velké množství lidí, a tohle byl zase jeden důkaz v podání Kirana.

Také se zmínil o tom, že ilustrátor/návrhář pro Pána prstenů a Hobita Alan Lee dělal návrhy postav pro Legendu a dokonce nakreslil postavu, kterou nakonec hrál Shah tak, aby vypadala jako on. Shah připisuje to, že roli dostal, Leeovi, protože si vzpomíná na to, jak se při konkurzu Ridley Scott zarazil, když Shah vešel do místnosti, a pohlédl nejprve na návrh postavy a pak na něj.

V Hobitovi si Shah znovu neodpustí svoje obvyklé rošťárny, takže štáb (a hostující reportéři z řad filmových fandů) se mezi záběry lámou smíchy, a dělá dvojníka hobitům. Na předchozím obrázku čeká, až bude dublovat Bilba Martina Freemana, proto má na snímku ty mývalí stíny kolem očí. Existuje totiž taková divná silikonová maska Bilbova obličeje, kterou si nasadí, když je potřeba zabrat Bilba zblízka ve správné proporci.

Shah bude také ve filmu hrát skřeta a je s ním prostě pořád sranda, a proto je v tomhle článku prvním členem štábu, o kterém se zmiňuju.

Příští zpráva se bude zabývat mým výstupem během hobitího trhu před Zeleným drakem. V téhle scéně vystupuje jeden herec jménem Leroy, o kterém vám konkrétně chci napsat. Je moc talentovaný a tohle tvrzení zdaleka nevystihuje jeho kvality. Očekávám, že zpráva bude hotová za pár dní, ale pořizování mých vlastních snímků bude chtít trochu víc času.

Vím, že ty vodoznaky jsou otravné. Já je nemám, vy taky ne, tak se snažím, aby byly co nejméně vtíravé. Jestli uvidím, že tyhle snímky přebírá hromada webů bez uvedení autora a zdroje, budou mít v budoucnu obrázky vodoznak větší. Tak neblbněte. Je mi jedno, jestli ty snímky použijete, ale uveďte u nich odkaz zpátky sem, jasné? Nepokazte to všem ostatním.

Brzy už se můžete těšit na pokračování! Budou to ale fakt šílené dva měsíce! Jo, a všechno nejlepší Peteru Jacksonovi k narozeninám! Děkuji, že jste mi na krátký čas dovolil zúčastnit se tohohle cirkusu, pane!

-Eric Vespe
„Quint“