Část 3 – Začátky a konce

POZOR SPOILERY!!

Vítejte u třetího a posledního z článků o Hobitovi, který se věnuje matamatské (hobitínské) části velkého natáčení v exteriérech, při němž se štáb Hobita pohybuje po celém Novém Zélandu.

Hlavní štáb strávil v Matamatě 5 dnů, zatímco druhý štáb pořizoval letecké a detailní záběry, když se cirkus přesunul do nové lokality.

Dno pytle

Abychom dostáli opravdové filmové magii, zakončili jsme předposlední den velkou scénou, kdy Martin Freeman jako Bilbo Pytlík upaluje z Hobitína ve snaze dostihnout trpaslíky, a poslední den jsme začali návratem pana Pytlíka do Kraje, když se jeho skvostné dobrodružství chýlí ke konci.

Začátek a konec během čtyřiadvaceti hodin.

Trochu jsem se možná unáhlil, když jsem umístil na tenhle článek varování před spoilery, a třebaže se opravdu v tuhle chvíli zmiňuju o konci druhého filmu, nepovažuju to za nějak závažný spoiler. Zaprvé, je to tak v knize, za druhé, pokud jste viděli Pána prstenů, víte, že se Bilbo dostal zpátky do Kraje. Dávám si pozor, abych nechal nějaká překvapení pro film, takže v článcích nebudu spoilery rozhodně plýtvat, jenže tenhle by neměl pro diváky původní série Pána prstenů představovat žádný šok.

Matamata byla šedá, jasně modrá obloha z předchozích dnů byla ta tam. Ale vzhled krajiny to vlastně nijak výrazně neovlivnilo.

Když o tom mluvíme, po první zprávě jsem dostal řadu ohlasů od lidí, kteří Matamatu buď navštívili, nebo mají její návštěvu v plánu. Je to asi ten nejdostupnější a nejprovařenější cíl výletů z celé Jacksonovy Středozemě, a jak se zdá, tak budoucí generace fanoušků Tolkiena a Pána prstenů budou mít z její návštěvy ještě lepší zážitek.

Podařilo se mi odchytit filmového architekta Dana Hennaha, abych si s ním popovídal o obnově Hobitína, což byl dost náročný úkol. Věnovali se mu od ledna 2009, když ještě režii měl na starost Guillermo del Toro a oni si mysleli, že se s natáčením začne v roce 2010.

Dan Hennah

Ústředním bodem celého Hobitína (a rovněž hlavní příčinou, proč si tuhle lokalitu vlastně před 13 lety vybrali) je ten velký strom, a když se Dan Hennah a jeho tým objevili, aby začali s obnovou Hobitína, zjistili, že strom je ve velmi vážném stavu. Kvůli opravdu silnému období sucha na Novém Zélandu mu padaly větve a umíraly listy. A tak vypracovali speciální záchranný výživový režim, takový, který by stromu nezpůsobil šok, ale pomalu ho dostal zpátky do kondice.

A jak vidíte, zabralo to.

Strom

Pokud jde o pracovní sílu, tak poslední dva roky v Matamatě pracovalo 6 zahradníků, kteří udržovali trávu, pěstovali vegetaci a vedli obnažené kořeny přesně PODLE návrhů scén. Během posledních měsíců před natáčením byla tahle skupina postupně rozšířena až na 20 zahradníků a údržbářů scény, aby z Hobitína udělali… no, prostě Hobitín.

A to nepočítám tým stavbařů, kteří budovali hobití nory, kamenný most a Zeleného draka. A stavěli je tak, aby tyhle stavby vydržely i v budoucnu.

Při posledním natáčení se hobití nory a stavby dělaly podobně jako většina filmových kulis. Byly dočasné, měly fungovat jen po tu dobu, kdy je štáb bude potřebovat k práci. Tentokrát došlo k uzavření smlouvy s majitelem půdy, že se tohle místo stane oficiální a dlouhodobou atrakcí pro fanoušky filmů.

Čtyřiačtyřicet hobitích nor postavili jako trvalé stavby, s opěrnými zdmi, vodotěsnými střechami atd. Kamenný most má ocelovou konstrukci pokrytou skutečným kamenným pláštěm. A Zelený drak je ze všech staveb nejpůsobivější, protože ho postavili s funkčním krbem, instalací, vodovodními trubkami a veškerým příslušenstvím.

Podle Hennaha bylo v plánech, že se ze Zeleného draka udělá skutečný fungující hostinec, ale to všechno je v tuhle chvíli už jen a pouze věcí majitelů půdy. Dokážu si v Matamatě živě představit řadu fandovských svatebních obřadů, sliby pod stromem a hostiny u Zeleného draka. Á, ta fandovská láska!

A tak ačkoli se spousta kulis odvezla (to znamená rekvizity jako židle, žebříky a různé další věcičky), hobití nory zůstanou a do všech bude možné bezpečně vstoupit. Dokonce i záclony v oknech nechali.

Pokud se dostanete na Nový Zéland a jste fandové do těchhle filmů (což nejspíš jste, když tyhle články čtete), dopřejte si tu radost a projděte se po tomhle místě.

Hennah označil hobitínské exteriéry za nejdůležitější, které měl na starost ve všech filmech. Tady celý příběh začíná, a pokud svoji práci odvedl tak, jak měl, vtáhne publikum přímo do toho uvěřitelného magického světa. Hobitín jako kulisa vytváří první i poslední dojem ze všech filmů ze Středozemě, je to prostě začátek a konec.

Co říkáte na tenhle předěl? Docela pěkný, ne? Jsem na něj sám na sebe dost pyšný.

Obvykle si během natáčení zalezu k monitoru ve stanu hodně daleko od scény, abych nebyl v rovině očí herců a nemohla mě zachytit kamera. Kdyby k tomu došlo, přivolal bych na sebe hněv Caro Cunningham, dlouholeté Peterovy spolupracovnice na postu produkční a pomocné režie. To ona má na starost rozdělování úkolů na scéně a mezi štábem je to nejspíš ta nejvíce milovaná a současně nenáviděná osoba. Dokáže udržet tuhle obrovskou produkci v chodu a zvládne to nějakým zázrakem dělat s přísností, ale takovou mateřskou. Velmi rychle se dostanete do situace, kdy jste nervóznější z toho, že ji zklamete, než z toho, že se na vás naštve, protože se motáte, kde nemáte. Snad se mi podaří ji představit v některém z příštích článků a trochu podrobněji se podívat na její úlohu při natáčení. Je totiž jedním z těch nejdůležitějších čepů v tom obřím kole, které se točí kolem těchhle skvělých filmů o Středozemi.

Ale abych se vrátil k původní myšlence. Obvykle si zalezu během natáčení někam do kouta. Obvykle se chodím dívat na generálky, chystání nových scén a (má oblíbená činnost) motám se kolem během oběda, když si lidé ze štábu dávají dlabanec, ale když padne klapka, beru do zaječích, jak jen nejrychleji to jde. To ovšem neplatilo v případě scény, kdy Bilbo, co mu síly stačí, utíká za trpaslíky.

Celá ta série záběrů probíhala takhle:

Hobitín - širší pohled

Utábořil jsem se s Leithem McPhersonem, jedním z dialektových trenérů, vedle zvukařů na jedné hobití noře s výhledem na kraj. Byli jsme níž než Dno pytle a tím pádem v téhle scéně běží Bilbo přímo proti mně a v pravičce mu visí smlouva s trpaslíky.

Mine Worryworta, toho hobita, se kterým si povídal během mého velkého okamžiku v roli prodavače ryb, a ten se ho ptá, kam se tak žene.

Bilbo má v hlase vzrušení, když volá, že vyráží za dobrodružstvím, což je drobná změna oproti Bilbovi v knížce, který je víc naštvaný, že ho vytáhli z jeho hobití nory. Tenhle Bilbo ale ve filmu také zůstal, zvlášť v první scéně, kdy mu Gandalf navrhne, aby se přidal k výpravě.

Ale Jackson, Fran Walsh a Philippa Boyens provedli tuhle malou změnu oproti knížce a udělali v duchu celého Tolkienova románu z Bilba velké dítě toužící po dobrodružství, protože mu přece jen v žilách koluje něco z krve Bučivoje Brala, a tak nechali hluboko v nitru jinak spokojeného hobita klíčit semínko mladého dobrodruha.

Na základě toho, co jsem viděl, si myslím, že to tuhle postavu ozvláštní a přiblíží ji to k podobě, jakou ji dal Ian Holm ve Společenství.

Martin & Pete

Návrat do Hobitína je samozřejmě trochu melancholičtější. Výprava skončila, přátelé zemřeli a Bilbo je vyčerpaný a to ani nemluvím o posttraumatickém šoku. A když se konečně dostane domů, najde všechny svoje krámy na trávníku! Opravdu pěkné uvítání, že?

Protože byl pryč 13 měsíců a považovali ho za mrtvého, právě probíhá dražba jeho majetku, která nejvíce těší Pytlíky ze Sáčkova.

Mluvil jsem krátce o téhle části s Martinem a on se zmínil, že ji chce hrát trochu tvrději, než to asi Peter čeká. Netěší ho, že lidé odcházejí s jeho majetkem a po drsném putování už to není ten usedlý hobit, jako když odcházel. Takhle si to Freeman představoval, a z toho, co jsem viděl při natáčení, Jackson souhlasí, že když zakročí, bude to důrazněji, než bychom čekali.

Ne, neječí a nemlátí kolem sebe hlava nehlava, ale je zřetelně silnější a sebevědomější než dřív.

Z Hobitína se stalo během natáčení oblíbené místo návštěv. Stavili se tam za mnou přátelé z Aint It Cool z Austinu, kteří měli namířeno na Armageddon Con do Aucklandu. Jindy se zase přes uzávěru dostalo pár rodin s dětmi a měli jste vidět ty vykulené oči, když pozorovali dění v Hobitíně.

Až do zpráv se dostalo, že přijel taky novozélandský premiér John Key. Uspořádali tiskovou konferenci, kde Jackson a Key oznámili, že ve Wellingtonu se příští rok v listopadu odehraje světová premiéra Hobita. S ministerským předsedou jsem se sice osobně nesetkal, ale byl jsem u toho, když dorazil se svým doprovodem hochů od tajné služby. A to je asi tak nejblíž, co jsem se dostal k hybatelům světové politiky.

Všechny dobré věci musí skončit a platilo to také o mém pobytu v Matamatě. Ale stejně jako v případě Bilba také moje dobrodružství teprve začínalo.

Při obědě vedoucí výroby Bridgette Yorke a pilní členové skupiny hledající lokality rozdali všem členům štábu balíčky s mapami, klíči a informacemi o další lokalitě. Musím říct, že to je docela vzrušující okamžik. Připadal jsem si trochu jako v nějaké reality show, protože jsem sice trochu tušil, kam pojedeme dál, ale nevěděl jsem nic konkrétního, dokud jsem nedostal balíček s adresou a klíčem.

Kam tedy pojedeme? Tady je nápověda:

Les - nápověda

A teď k vybranému členu štábu pro tenhle článek. Nemohl jsem odjet z Hobitína, abych si neposvítil na Heather McMullan. Pokud jste četli moji poslední zprávu, tak si možná vzpomínáte, že to ona mi vyrobila a nasazovala mé hobití nohy. Heather je paní všeho dění kolem chlupatých nohou a osobně má na starost Bilba, tedy Martina Freemana.

Heather

Tohle je Heather s nasazenýma hobitíma ušima (odrůdy Frodo. Vím, že vypadají elfsky, ale Frodo má přece velmi malé uši).

Heather pochází ze severní Anglie a studovala v Madame Tussauds (!?!) v Londýně, než si odskočila na jižní polokouli, aby se stala strážkyní nohou v Hobitovi. Ještě v Londýně pracovala jako parukářka pro jevištní inscenace a pak ji najali na poslední film o Harrym Potterovi, kde vyráběla obočí pro skřety u Gringottových.

Když si na Heather vzpomenu, tak ji vždycky vidím, jak sedí s párem těch měkkých chodidel v klíně, s jehlou v jedné ruce a s chumáčem vlasů ve druhé. Každý den tráví hodiny tím, že všívá chlupy do jednoho hobitího chodidla po druhém. Pár rychlých bodnutí a proces aplikace pravých lidských vlasů do silikonové kůže začíná.

Když je skutečně v časovém presu, tak podle svých slov dokáže vyrobit pár plně ochlupených hobitích nohou (prsty, lýtka atd.) asi za 90 minut.

A když Heather zrovna nevyrábí chlupy, sleduje pozorně chodidla Martina Freemana a neustále dává pozor na všechny škrábance a trhliny. Když schází prst (a nedá se zrovna zamaskovat bahnem nebo prachem), má vždy po ruce náhradní extra pár.

Tak to je Heather. A to je všechno z Matamaty. Bylo to krásné, Hobitíne. Bude se mi stýskat… ale dobrodružství pokračuje. Těšte se na zprávu z další lokality, kde budou čarodějové, trpaslíci a koně!

-Eric Vespe
”Quint”