Vítejte zpátky ve Středozemi! Ještě jeden článek od Denizových útesů (čili Mangaotaki Rocks), než se přesuneme na další (a můžu dodat, že celkem parádní) lokaci.

Tenhle den byl dost jedinečný oproti běžnému natáčení na lokaci.Obvykle jdete ven do přírody, abyste dostali dlouhé návazné záběry, což je důvod, proč velká většina stopáže, kterou jsem zatím viděl, zahrnuje běhání. S rychle se měnícím světlem, kvapně se pohybujícími oblaky a nespolupracujícím počasím neumožňujícím nic jiného než rychlé kousky je často obtížné, a i toho nejodvážnějšího režiséra vede k touze po uzavřených zdech studia.

Nicméně, mít opravdu nadupanou dramatickou scénu uprostřed všech těch druhů pozadí dává i tomu nejskvělejšímu filmu dojem skutečné reality, který interiér prostě nemůže nahradit. Určitě ne na 100%. Podívejte na Čelisti, film o nasraném, lidožravém žralokovi. Všechno je to práce z lokací (a starostí, které z toho vzešly), která učinila film věrohodným.

Takže to byla velká zábava vidět jeden z lokačních dnů Hobita, který nebyl v akčním rytmu. Tedy, většina materiálu ze Dna pytle stejně nebyla akční, ale z větší části to byla špetka toho a kousek onoho.

Dnešní scéna znamenala velký kus charakterové práce, jak se Thorinova a Gandalfova konzultace postupně rozvášnila.

Věděl jsem, že jdu do něčeho jiného, když zajišťovali pozadí stěží pasující do rámce, protože pozornost byla zaměřena na drama, ne na scenerii. 

Začátek scény byl pěkný záběr ve stylu LOTRa, takže nebojte. Je vidět kus Nového Zélandu stejně jako všech 13 trpaslíků, Bilbo a Vysoký Paul vedoucí jejich koně a poníky mezi skalami až na kopec, kde stojí opuštěný statek či to, co z něj zbylo.

Na tuto akci byly připraveny dva obrovské Technocraney (značka speciálních filmových jeřábů – pozn. překl.), jeden zaměřený na skupinu, jak jede směrem nahoru, a druhý zachycující je jak procházejí, poté přejíždějí a stoupají, aby se rozhlédli, kam míří. Musím říct, že vidět tahle monstra venku v přírodě byla docela sranda.

V mezičase musel naběhnout pilný štáb a uhrabat trávu, aby skryla stopy koní. Vidíte?

Den postoupil a nápad zní, že je to vhodné místo k utáboření, ale Gandalf chce pokračovat a vyhledat v Roklince Elrondovu radu.

Tahle scéna je celá o Thorinovi a je mou první příležitostí vidět Richarda Armitagea vytvářet mnohovrstevné provedení charakteru. Thorin je tvrdohlavý trpaslík, velký vůdce, ale je dost chytrý, aby věnoval pozornost Gandalfově radě.

V této scéně je rozervanou postavou. Jeho hluboké rozhořčení na elfy (věří, že zradili jeho předky tím, že nezasáhli, když potřebovali jejich pomoc) ho táhne na jednu stranu, ale jeho respekt ke Gandalfovi ho táhne na druhou.

Pro tento okamžik tu musel být přítomen sir Ian, neboť od obou mužů byla vyžadována plná účast, takže strávil den tak, jak trávil většinu dní tohoto filmu: stojící na podestě dobré 2 – 3 stopy nad zemí. Peter zabíral většinou střední záběry a záběry přes rameno (nebo vedle ramena pro záběry od Gandalfa k Thorinovi, pokud to chcete rozebírat), takže by tu neměla vzniknout žádná potřeba digitálního zvětšení.

Armitage odvedl s Thorinovým vnitřním bojem skvělou práci. Výraz jeho tváře neprozrazuje někoho, kdo by byl rozhodnutý. Gandalf na něj naléhá, aby vyhledal Elrondovu pomoc, pro dobro poslání. Místo toho, aby ho hrál jako generál s kamennou tváří, Armitage zvažuje své možnosti většinou v reakci na Gandalfova slova, ne na svůj vlastní dialog.

Jinými slovy vyjadřuje boj svým obličejem a dává tak Thorinovi hloubku, jakou jsem očekával. Jsem si jistý, že Armitage měl chuť hrát ho tvrdohlavého a to také dělá, ale dává tam i vrstvu reálných emocí.

Byl jsem zvědavý, jak si poradí s Gandafovými zmizeními, která se v knize vždycky stanou v těch nejnemožnějších okamžicích, kdy čaroděj prostě řekne „Dobře, chlapci, hodně štěstí. Musím běžet!“ Nemyslím, že by se to ve filmu nechytalo, i když dostáváme více pohledů na to, kam Gandalf mizí.

V tomhle případě je Gandalfův odchod hnaný emocemi. Trpaslíci a Bilbo jsou zaražení, zejména Bilbo je rozrušen tím, že přišli o svého čaroděje. Vrátí se? Nikdo neví.

Tahle lokace posloužila jako místo oslavy Peterových narozenin. Ten člověk přišel na své narozeniny do práce bez velké slávy, dokud ho trpaslíci nepřekvapili svým dárkem....kalendářem, který obsahoval každého trpaslíka v nějaké nepatřičné pozici. Představte si to jako kalendář „Hunky Fireman“, ale namísto těl požárníků byl plný těl trpaslíků v pozicích z těch nejvtipnějších obálek romantických knih, jaké si dovedete představit.

Vím o fanoušcích na Twitteru, kteří by zabíjeli, jen aby mohli ten kalendář vidět. Nedávno jsem zjistil, že na sociálních sítích se nachází ohromný kontingent fandů Richarda Armitagea a Aidana Turnera.

Páni, tohle byla krátká oddychovka.

Podívejme se, kterého člena štábu v tomto článku představím. Co takhle Eric Saindon z Weta Digital!

Že představím Erica jsem věděl už dřív, protože mnohokrát figuruje v mé každodenní natáčecí rutině. Nejsem zvyklý, že by kolem mě byl ještě nějaký další Eric, takže když někdo vysloví mé jméno, automaticky předpokládám, že oslovují mě.

Mnohokrát za den je Eric, vedoucí vizuálních efektů na place, volán do akce, a já se sakra pokaždé jak ten idiot otočím a myslím, že někdo volá mě. Vlastně zrovna nedávno volal Peter Jackson takto Saidona během zkoušky: „Je tu Eric? Kde je Eric?“ Podíval se na mě a já pozvedl své obočí do otázky „Já?“ a on řekl, „Ne tenhle zatracený Eric. Kde je Eric Saidon?“

Eric patří do rodiny už od Společenstva a byl tak hodný, že mě pozval k posezení do VFX stanu na lokaci, což mi dává jasný výhled na monitory, ochranu před větrem/deštěm/ostrým sluncem i dobrou konverzaci.

Svou kariéru začal s (nepochybně) jedním z nejhorších Star Trek filmů (Vzpoura), byl ale vtažen do rodiny Weta Digital na LOTRa a pak zůstal kvůli Kongovi, Avatarovi a teď i kvůli Hobitovi.

Takže, co vlastně Eric dělá na obrázku nahoře? Je to vnitřek opuštěného statku, který představím v dalším článku, a to, co Saidon a jeho skvělý pomocný tým (skládající se ze Seba Abanta, Kevina Sherwooda, Briana MacMillina a Adama Harrimana) dělá, je v podstatě to, že získávají co možná nejvíce detailů a informací o lokaci/place/rekvizitách.

Nahoře Eric fotí celý plac, kousek po kousku, úsek za úsekem, aby mohl postavit digitální repliku prostředí, kdyby ji potřeboval. Ví, že občas musí přetvořit rekvizity nebo kousek zdi nebo cokoli, a někdy sice nemusí, ale chce si i tak uschovat informace.

Je to obvykle Eric, Seb nebo Adam, kdo dělá tuhle práci s Brianem obsluhujícím 3D skenovací zařízení zvané Leica. Když vidíte tyhle malé oranžové proužky pásky na zeleném pozadí nebo na kameni, je to právě kvůli skenovacímu zařízení.

Brian nebo Adam obvykle používají tyto pásky jako značky, zaznamenává jejich umístění v Leice a dělá celkový záběr placu. To, s čím skončí, je tuna dat, jedniček a nul, které představují detailní 3D obraz celé skenované oblasti.

Eric mi řekl, že může vzít tyhle fotky s vysokým rozlišením, které dělá, a v podstatě je položit na tuto konstrukci a získat skoro fotoreálné zpodobnění oblasti záběru, což usnadňuje vypořádání se s digitálními dodatky, odstraněními a CGI bytostmi (jako Vrrky, na příklad.)

Taky mu to umožňuje digitálně předělat rekvizity tak, aby byly tak blízké fyzickým rekvizitám, jak je po něm požadováno.

Jelikož je většina týmu Weta Digital v hlavní jednotce americké národnosti, tak jsme na place tak trochu proměnili stan VFX na americkou ambasádu, s diskuzí jak oslavíme Díkuvzdání a jak nám chybí běžné věci, jako 24hodinové obchody, dolévání zdarma, skutečné mexické jídlo, neomezený internet a jiná podobná americká témata.

Takže, budu trochu podvádět a ještě sem zahrnu pár fotek těch chlápků, takže zatímco je toto skutečně Ericovo představení, zahrnu tenhle tým, skupinku skvělých chlápků, trochou lásky. Vynechal jsem jen Briana, ale to proto, že mám v příštím článku jeho skvělou fotku, kdy spolu letíme v helikoptéře.

Tady je Adam (vlevo), Eric a Seb (vpravo) po boku Leicy a vypadají ustaraně kvůli tomu, jestli je nebo není v záběru zajištěno dost značek.

Další článek nás odvede od Mangaotaki Rocks do posvátné země Maorů. Tady je ochutnávka:

Brzo se něj těšte, lidi!

-Eric Vespe
”Quint”