Premiéra Hobita se blíží závratným tempem a okolo prvního promítání „Neočekávané cesty“, které proběhne pochopitelně na Novém Zélandu ve Wellingtonu, se bude točit taktéž úvod dnešních „Hobitích novinek“.

Leckoho totiž nepochybně rozesmutní, že podle oficiálních zpráv, podaných studiem Warner Brothers a převzatých portálem TheOneRing.net, se slavnostní premiéry nezúčastní jeden z klíčových protagonistů a to nikdo menší než Sir Ian McKellen. „Je to pro mě frustrující, když vím, že se Peter Jackson a všichni moji ostatní přátelé znovu konečně setkají na prvním promítání a já u toho nebudu.“ Gandalf Šedý ale zdůraznil, že se k Wellingtonu upne ve svých myšlenkách: „Vím, že se všichni herci a celý štáb dočkají od fanoušků úžasného přivítání, až jim všem závidím. Mé srdce ale bude s nimi, posílám srdečné pozdravy!“

Warner Brothers na druhou stranu potvrdilo, že ve Wellingtonu nebudou chybět Peter Jackson, Fran Walsh, Philippa Boyens (režisér a scénáristé), Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Richard Armitage (Thorin Pavéza), Cate Blanchett (Galadriel), Hugo Weaving (Elrond), Andy Serkis (Glum) a Elijah Wood (Frodo Baggins). Přítomno bude též deset ze zbývajících dvanácti trpaslíků, premiéru si nenechá utéct ani Barry Humphries alias Velký skřet.

Pro potřeby premiéry byla také upravena čelní stěna Embassy Theatre, kde bude Hobit poprvé promítán. Jak se dílo zdařilo můžete posoudit sami na obrázku níže (pro zvětšení klikni na obrázek).

Embassy Theatre

Pokud jsme zmínili Philippu Boyens, nesmíme ponechat stranou, že oceněními ověnčená scénáristka, již navždy podepsaná pod veleúspěšnou trilogií „Pán prstenů“, poskytla nedávno poměrně rozsáhlý rozhovor portálu stuff.co.nz. Z alespoň nejzajímavějších střípků stojí za pozornost, že Philippa „vždy milovala svět Středozemě. Líbil se mi též styl, kterým J.R.R. Tolkien psal. Když jsem byla před začátkem natáčení znovu požádána ke spolupráci na Hobitovi, vnímala jsem velkou důvěru v sebe sama, po úspěchu Pána prstenů jsem věřila, že to zvládnu. Ten pocit ale vyprchal velice rychle. Hobit je totiž docela jiný druh fantasy. Vyžadoval odlišný přístup. Ale když jsme začali psát a dostávali jsme se do práce hlouběji, začínala jsem mít ze všeho lepší a lepší pocit a nakonec jsem tvorbě scénáře k Hobitovi zcela propadla. Byl to vlastně přirozený proces pozvolného zamilování se.“
Na scénáři v začátcích pracoval také (po boku Petera Jacksona) Guillermo del Toro, který měl nové filmy původně režírovat. „Hobit, který tak vznikal, byl zcela odlišný od Hobita Petera Jacksona, Hobita, kterého uvidíme. Zajímalo by mě, jaký film by Del Toro vytvořil, protože je vynikajícím režisérem. Ale když se Guillermo rozhodl, že není schopen v práci pokračovat a jeho místo zaujal Pete, začínali jsme téměř od nuly. Scénář se musí psát pro konkrétního režiséra a jeho vize.“
Philippa ale vysvětlila, že ve chvíli, kdy na scénáři začala pracovat minulostí prověřená trojice (totiž ona sama, P. Jackson a Fran Walsh), „věděli jsme přesně, čeho chceme dosáhnout. Myslím, že bylo Peterovi prostě souzeno, aby Hobita natočil.“

Bilbo, Gandalf a trpaslíci

Jedním z nejnáročnějších aspektů, se kterými se při tvorbě scénáře vypořádávala, byla skutečnost, že draka Šmaka, hlavního „zloducha“ příběhu, podle Tolkiena nezabijí hlavní hrdinové, totiž trpaslíci a Bilbo, nýbrž Bard z Esgarothu, ve filmu ztvárněný Lukem Evansem. “Ale co s tím? Přeci nechcete psát úplně jiný příběh. Smrt draka je však naštěstí částí větších věcí, které se ve Středozemi dějí. Příběh sám se přitom zcela rapidním způsobem vyvíjí. Začíná jako nevinná pohádka pro děti, když se ale podíváte na poslední kapitoly, jsou temné a psané ve stylu Pána prstenů. Pro scénáristu se jedná o velkou výzvu.“
Philippa tak (určitě k potěšení radikálních fanoušků) přiznala, že si ani na chvíli nikdo nepohrával s myšlenkou, aby draka zabil Bilbo nebo že by manipulovali s počtem trpaslíků: „Některé věci musejí být zcela posvátné a to se dotýká i trpaslíků. Musíme zachovat linii příběhu. Byl to velký den, když jsem se probudila a pochopila, že trpaslíků ve skutečnosti není příliš mnoho, ale příliš málo! Když se do příběhu ponoříte, uvědomíte si zoufalství dobrodružství, ve kterém se pouze třináct trpaslíků vydává přes celou Středozem, získat zpět ztracený domov v hoře a zabít strašlivé monstrum.“
Zkušená scénáristka také zmínila, že rozhodnutí udělat z původních dvou hobitích filmů trilogii pro ni nepředstavovalo žádný problém. „Byl to přirozený proces.“ Události, odehrávající se totiž na pozadí cesty Thorina, Bilba a dalších trpaslíků (Gandalfův boj na jihu Temného hvozdu a další), byly do příběhu vneseny s pomocí dodatků Pána prstenů a souvislostí, vysvětlovaných též v Silmarillionu. Některé prvky do filmů vložili – tak, jako v trilogii Froda Pytlíka – samotní scénáristé. „Měli jsme radost ze způsobu, kterým jsme všechny postavy přivedli k životu. Vlastně už v „Neočekávané cestě“, která je veselým dobrodružstvím, naleznete nespočet emotivních okamžiků.“

Galadriel a Gandalf

Philippa si také povzdechla, že se v příběhu nevyskytuje příliš ženských postav. Samozřejmě, součástí v knize zmiňované Bílé rady je též paní z Loth Lórienu, Galadriel, ale scénáristé se rozhodli pro potřeby filmu vytvořit charakter elfky Tauriel, ztvárněné půvabnou Evangeline Lilly. „Jedná se o krok, se kterým jsme se všichni ztotožnili. Musíte se stát trochu méně ortodoxním fanouškem Tolkienovy knihy a naopak se více spojit s filmem. Bylo to snadné rozhodnutí, protože energie, pulzující ze všeho toho mužství, by byla příliš výrazná. Myslím to samozřejmě v dobrém, trpaslíci například působí jako skvělý ragbyový tým, jsou sehraní a spolehliví. Ale zpátky k Tauriel. Rozhodli jsme se namísto člověka pro elfku, protože elfové mají v Hobitovi mnohem více prostoru než v Pánovi prstenů a to byla linie, kterou jsme toužili rozvinout,“ zakončila rozhovor Philippa Boyens.

A na závěr již devátých „Hobitích novinek“ nabízíme samotného Petera Jacksona, který se na svém facebookovém profilu rozhovořil o nových filmových technologiích: „Žijeme v rychle se měnící době digitálních technologií, což pomáhá zlepšovat vizuální zážitky v kinech. Natáčení v High Frame Rate (HFR, podrobné informace naleznete v „Hobitích novinkách VI“, pozn. red.) začalo být možné teprve před jedním či dvěma roky, ale rozhodl jsem se, že do toho půjdu, abych divákům ukázal, jak úžasným zážitkem se může doopravdy návštěva kina stát. Natáčení ve formátu 24fps, na které jsme zvyklí po více jak 80 let, přitom není ničím jiným než komerčním rozhodnutím – jedná se o kompromis mezi nejnižší cenou natáčení a přiměřenou kvalitou. 24fps ale vykazuje zásadní množství nedostatků, jako je trhaný pohyb, rozmazání nebo poblikávání. V dobách digitálních technologií už nevidím žádný důvod, abychom na 24fps nadále setrvávali. Věda jasně říká, že lidské oko vidí rychlostí 55fps, proto nám formát 48fps dává mnohem větší pocit reálnosti. Je zvýšena ostrost každičkého snímku a film je vizuálně téměř dokonalý. Krom toho jsou oči při 3D promítání o poznání méně unavovány. Pokud se někdo cítí při 3D promítání špatně, pak kvůli nedokonalostem, se kterými se musí oko při 24fps stále vypořádávat. Jako režisér se snažím, aby byly moje filmy dokonalé. Chci zvednout diváky ze sedadel a donutit je stát se součástí příběhu. To je zkušenost, kterou doufám, že s Hobitem dokáži nabídnout. Tak jako tak, vybrat si vždycky můžete i tradiční 24fps.“