Zoner.cz Czechia.com Inshop.cz Interval.cz CA Czechia.cz InMail.cz Hostováno na serverech CZECHIA.CZ
Menu
Menu

Články
Články
Články
Nejčtenější články
za poslední měsíc

Nenalezen žádný článek...

Legenda
Legenda
Legenda

Anketa
Anketa
Anketa
Vyhovuje vám nynější náplň těchto stránek?

Naprosto
(17 355)
Chci více o Pánu Prstenů
(3 981)
Chci více o hercích
(1 123)
Chci něco jiného
(301)
Nevyhovuje vůbec
(608)


Ostatní
Ostatní
Ostatní

Reklama
Reklama
Reklama


Přihlášení


Nová registrace
Obrázky
Obrázky
Nejprohlíženější obrázky
z posledních 50-ti

[6 438 prohlížení]

[6 173 prohlížení]

[3 743 prohlížení]


Herci
Herci
Herci
Nejsympatičtější herec

Aragorn / Viggo Mortensen
164 956 hlasů
průměr: moc sympatický(á)

Reklama
Reklama
Reklama





Nelíbí se vám Hobit Petera Jacksona? Tak to neznáte Tolkiena
Autor: Jarek
Vyšlo: 25.02.2013
Komentářů: 0
Přečteno: 11617x
Popisek: Publikováno: 20. 12. 2012 The Huffington Post Seth Abramson


Proč budou kritici nakonec litovat svého neúnavného napadání nového filmu

Pokud jste slyšeli hodně o prvním části silně medializované trilogie Hobit od Petera Jacksona, tak navzdory výjimečně kladným recenzím z The Wall Street Journal, Rolling Stone, National Public Radio, The New Yorker, Entertainment Weekly a několika novin v menších měst, šlo nejspíš o konstatování, že není moc dobrý. Právě teď má tento téměř tříhodinový polovelkofilm, kontroverzně natáčený dvojnásobnou rychlostí snímků než většina hollywoodských trháků, deprimujících 42 % na Rotten Tomatoes, agregátoru filmových kritik, který dává filmům nálepku „čerstvý“ nebo, jako v případě Jacksonova filmu Hobit: Neočekávaná cesta, „shnilý“.

Co je zvláštního na těch odmítačích, nejsou jejich názory – filmová kritika, podobně jako filmařina, je umělecká forma bohatá na nezbytné subjektivní prvky – ale to, na jakých základech je staví. Pokud v posledních letech zapálení filmoví diváci uznávali nějaký jeden biografický fakt za svatý, tak rozhodně to, že Peter Jackson byl a je zapálený maniak historických rozměrů, jehož nefalšovaná láska ke všem tolkienovskému byla a je hybatelem, který stojí za trilogií Pán prstenů i jejím teď už trojdílným společníkem s názvem Hobit. To je celé špatně, říkají ti odpadlíci z kruhu kritiků, kteří vrší pomluvy na adresu Hobita; naopak, Jacksonovo rozhodnutí nafouknout dětskou knihu o rozsahu 310 stran do trilogie srovnatelné z hlediska délky a filmového záběru s Tolkienovou trilogií Pán prstenů o rozsahu 1 500 stran (v rukopisné podobně 9 250 stran) bylo podle CNN naprosto „kořistnickým“ krokem.

Co ovšem tito kritici neznají, a naopak Jackson zcela jistě ano, je historie Hobita jako textu a Středozemě jako celostní konstrukce. Ačkoli znalost literárního díla, které je podkladem pro filmový scénář, nemusí zcela nezbytně ospravedlňovat práci filmaře, přece jen naznačuje, že z dlouhodobého pohledu, si kritici Hobita budou časem připadat poněkud hloupě za svou rezervovanost a (v mnoha případech) své otevřené nepřátelství vůči Jacksonovi i jeho dílu. Pokud existuje nějaký důvod, proč většina kritiků, kteří film ztrhali, současně nevybízejí diváky, aby na něj nechodili, je jím nejspíš jejich pocit – a to oprávněný –, že budoucí generace budou na režisérovo úsilí pohlížet výrazně laskavěji, a že tudíž Hobit v současnosti stojí za zhlédnutí, a to bez ohledu na to, jak je podle nich nevhodný.

Ano, Tolkienův Hobit je v prvé řadě příběhem pro děti, plným anglického rozmarného a přístupného jazyka, ale tvoří rovněž nezbytnou živnou půdu pro trilogii Pán prstenů, čehož si byl Tolkien velmi dobře vědom, když v prosinci roku 1937 hovořil výhledově o dnes známějším rozsáhlém románu jako o pokračování Hobita. Navíc po dokončení Pána prstenů v roce 1955 měl Tolkien za sebou už dostatek práce na tisíc let dlouhé historii Středozemě, aby bylo jasně patrné ústřední místo Hobita v delším vypravování o Jednom prstenu. (A vskutku, Tolkien napsal formou povídkového dodatku „Výpravu k Ereboru“, kde líčí příběh Hobita živějším literárním stylem ve vztahu k majestátnějším událostem Pána prstenů a v jejich souvislostech.) Právě na tento větší obraz se nepochybně Jackson zaměřil během těch patnáct let, kdy pracoval na tom, aby na stříbrné plátno přenesl Tolkienovu literární vizi. (Jackson, kterému je dnes 51, prožil nad tímto projektem téměř třetinu života.) Dá se tedy předpokládat, že Jacksonovy znalosti Tolkienova podání převyšují nejméně dvacetinásobně znalosti každého maloměstského filmového kritika a způsob, jakým natočil Hobita, o tom jednoznačně vypovídá.

Podle Tolkienovy chronologie Středozemě, než Gandalf v roce 2941 (podle krajového kalendáře) přistoupí k Bilbovi před jeho hobití norou, už došlo k následujícím událostem:

O 171 let dříve. 171 let předtím, než začíná Hobit, napadne drak Šmak horský domov trpasličích protagonistů filmu a vyžene je z Hory (poté, co jich tisíce zmasakruje). Tato skutečnost vyzdvihuje hlavně to, že dějiny Středozemě jsou do značné míry dějinami soustavného válčení; trilogie Pán prstenů sice popisuje asi nejtemnější dny Středozemě, ale že by nějaká doba byla zvlášť světlá, to se říct nedá – a Šmakův útok na Erebor a vyhnání jeho obyvatel přímo uvádí do pohybu (tím, že trpaslíky donutí hledat si nový domov v Morii zamořené skřety) válku mezi trpaslíky a skřety. Právě během tohoto tažení se Sauron zmocní úplně posledního z prstenů moci (který měl v držení Thorinův otec).

O 91 let dříve. 91 let před událostmi popisovanými v Hobitovi Gandalf s určitostí zjistí to, čeho se už dávno obával: že se Sauron vrátil do Středozemě v podobě Pána Dol Gulduru, také známého jako „nekromant“, na něhož v Hobitovi narazí v současnosti tolik nenáviděný Radagast Hnědý přirovnávaný k Jar Jar Binksovi. Taky si říkáte, proč v Hobitovi musí být Radagast a jeho pobuřující králičí spřežení? Nejspíš proto, že Radagast byl jediným lidským tvorem v celé Středozemi, který se nacházel na vhodném místě (tedy přesněji, přímo žil, ve vzdáleném Hvozdu, do kterého se Sauron bez povšimnutí vplížil), aby dokázal odhalit, že se mordorský Temný pán vrátil do Středozemě. A díky Radagastovu přátelství s Gandalfem Šedým se tato zásadní informace dostala k těm dobrým o desítky let dříve, než by tomu bylo jinak. Právě v tomto okamžiku, 91 let před začátkem Hobita, Gandalf rovněž získává jistotu ohledně Sauronova plánu: shromáždit prsteny moci a poté vysledovat ten Jeden prsten, který vládne všem.

O 90 let dříve. Podle Tolkiena je toto okamžik, kdy Saruman Bílý (ztvárněný ve filmech Christopherem Leem) přešel na stranu zla; právě v této době začal tolik toužit po tom, aby získal Jeden prsten pro sebe, že začal jednat v rozporu s blahem Středozemě. Když Gandalf při Bílé radě konané v tomto roce vyzývá k útoku na Sauronovu základnu v Dol Gulduru, Saruman ho odmítne jen kvůli tomu, že chce získat Prsten pro sebe. Také jste si říkali, jestli se Saruman objevuje v Hobitovi pouze (jak zní názor kritiků) z nostalgických důvodů? No, přečtěte si knihy: ve filmu se objevuje proto, že již přešel na stranu temnoty a ze svých vlastních podlých důvodů se snaží zabránit Thorinově výpravě k Ereboru: zejména chce nerušeně pokračovat v pátrání po Prstenu bez nevyhnutelných komplikací v podobě nové války ve Středozemi. Naproti tomu Gandalf v Hobitovi chce, aby Šmak zemřel, protože je přesvědčen, že se ho možná Sauron pokouší získat na svou stranu – a obává se, že pokud k tomu dojde, Mordor nikdo nezastaví.

O 80 let dříve; o 56 let dříve. Myslíte si, že Hobit je jen veselá taškařice v mystickém království? Tak se znovu zamyslete. 80 let předtím, než začíná Hobit, podniknou skřeti hromadný výpad proti Rohanu a zabijí jeho krále (a to už tou dobou soustavně sužovali tyto Pány koní přibližně šedesát let). 56 let před událostmi v Hobitovi napadnou Sauronovi spojenci Gondor s takovými silami, že jejich sousedé na severozápadě, Rohirové, musejí vyjet do bitvy na pomoc Gondoru (což se znovu opakuje v trilogii Pán prstenů, takže získáváme trochu představu o tom, jaké měl Gondor problémy už celých pět desítek let předtím, než se Gandalf pozval na čaj k Bilbovi).

O 8 let dříve. Aragorna přivádějí do Roklinky, kde se jeho výchovy ujmou elfové. Má se za to, že mu od Sauronových spojenců hrozí takové nebezpečí, že před všemi skryjí to, že je právoplatným králem Gondoru.

O 2 roky dříve. Čtyřiadvacet měsíců před událostmi v Hobitovi pátrají Sauronovi špehové ze všech sil po Prstenu poblíž místa, kde ho Isildur, Aragornův předek, ztratil. Znamená to tedy, že začátek Hobita se od začátku Pána prstenů liší (kontextově a „historicky“) pouze v tom, že v obou případech Sauron usilovně pátrá po Prstenu, jenže v tom prvním případě ho hledá na špatném místě.

Na počátku Hobita je tedy známo (přinejmenším jednomu z hlavních protagonistů filmu), že se Sauron vrátil do Středozemě a pátrá po Prstenu; nejmocnější čaroděj na planetě se (aniž to kdokoli tuší) přiklonil na stranu zla; nejmocnějšímu žijícímu trpaslíkovi, Thorinovi, – na rozdíl od všech hlavních protagonistů trilogie Pán prstenů kromě Boromira – zbývá už pouze několik měsíců života, než zahyne v bitvě, takže se z něj, podobně jako z Boromira, stane tragická postava, na rozdíl od (řekněme) méně komplikovaného Aragorna, s nímž je často filmovými kritiky mylně srovnáván.

Pouhých deset let po událostech v Hobitovi – z hlediska Země jde o ekvivalent okamžiku (pro srovnání, Aragornovi trvá patnáct let po událostech v Pánovi prstenů, než vůbec navštíví své hobití přátele z Kraje) – se Sauron otevřeně prohlásí za vládce Mordoru. Takže, když The Atlantic soudí, že Jacksonův Hobit by měl být podobně jako kniha „štíhlejší a jednodušší", doslovně „nevinný a soukromý“, a že každý odkaz na „nekromantího“ Saurona v Hobitovi je pouze „Jacksonovou křížovou propagací jeho dřívějších filmů“, neposlouchejte to ani na okamžik – a nedejte se oklamat eskamotérstvím filmového kritika v tomto časopise, který trousí esoterické odkazy na knihy, jako by jim dobře rozuměl a zvážil ve své recenzi jejich rozsah a styčné body. Podobně, když CNN tvrdí, že v Hobitovi je toho „mnohem méně v sázce“ a že film by to měl uznat tím, že se vyhne všem „temným předtuchám blížící se smrti a zkázy“, jde opět o zradu Tolkienova literárního odkazu. Nejde, podle slov CNN, o pouhé „dovádění“. Ani se nejedná, jak absurdně poznamenávají kritici z The Washington Post a odjinud, o něco na způsob – ať už vizuálně, z hlediska tónu nebo jinak – „Teletubbies“. Tohle je temné, vyzrálé téma, v němž vystupuje řada postav, které si ještě stále dostatečně neuvědomují, co se kolem nich děje a pořád mají čas se smát a (pravda, občas) také dělat špatné vtipy.

Toto vše lze považovat za nářky nešťastného fanouška. Jenže zamyslete se: odpustili by nějakému kritikovi, který píše recenzi na adaptaci díla Jane Austenové, slabou znalost zdrojového materiálu filmu (a malou ochotu se jím zabývat)? A co u takového Tolstého? Recenze Hobita si nejen hoví, ale přímo se spoléhají na to, že kritici ani čtenáři neznají Tolkienův příběh ani to, jak na něj vlastně pohlížel jeho autor v době před svou smrtí a (rovněž) jaký názor na něj panoval v polovině devadesátých letech, kdy v něm Jackson rozpoznal možný filmový trhák.

Navíc kritikové jako by se pokoušeli zamaskovat nedostatky původní filmové trilogie. The Washington Post si stěžuje, že Hobit: Neočekávaná cesta se vyznačuje nedostatkem „poutavého vývoje postav“, jako kdyby to někdy byl charakteristický znak Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Původní trilogie byla sama o sobě zdlouhavá, pompézní záležitost s řadou nesnesitelně melodramatických dialogů a zarážejících archetypů. Jako diváci to schvalujeme, protože Pán prstenů byl a je alegorií, protože představoval a představuje krásný zážitek, protože byl vždy zamýšlen jako zdlouhavý a pohlcující zážitek a protože vypráví příběh ohromného rozsahu a dosahu: což všechno ve skutečnosti platí také o Tolkienově (a Jacksonově) Hobitovi.

S ubíhajícími lety jistě kritikové začnou k prvnímu příběhu v trilogii Hobit přistupovat mnohem shovívavěji, než jak k němu přistupují teď, a budou se cítit zahanbeni tím, že ho hodnotili jen těsně nad skrznaskrz zlořečeným Lucasovým filmem Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba (38 % na Rotten Tomatoes). Doufejme, že k tomuto obratu dojde spíš dříve než později.

(P. S. Pokud jde o hodnocení filmu na Rotten Tomatoes, je dnes, po dalších dvou měsících, situace už trochu jiná. Aktuálně má Hobit: Neočekávaná cesta hodnocení 65 %, tedy „čerstvý“. Jarek)

 


Komentáře čtenářů - zobrazit všechny komentáře
Přidejte i vy komentář k tomuto článku!
[zobrazit všechny komentáře]
Jméno: 


E-mail: 


Předmět: 
Komentář: 
  Chcete  být informován(a) o nových komentářích?
Zde prosím zadejte kód z obrázku:   Zadejte číslo


 


Další články
Předchozí článek
Ptejte se Gandalfa

Přepis otázek a odpovědí z 5. a 6. prosince
Následující článek
Galadriel, velké zvíře politiky ve Středozemi

22. prosince 2012 Autor: Demosthenes - TORN
 



Toto jsou nejnavštěvovanější stránky o filmu Pán Prstenů na českém Internetu.
Statistiky přístupů jsou k dispozii zde. Informujte se o možnosti reklamy!

Copyright © 2003, Pavel Nero Kramný, Design by Sputnik.
>> generování stránky trvalo 0 sekund <<