Neviděl jsem ještě film Hobbit: Neočekávaná cesta, ale silně mě zaujalo to, co jsem viděl a četl o scéně s Bílou radou.

Galadriel - plakát

Ne kvůli dělostřelbě mezi Gandalfem a Sarumanem (ačkoli i to samo stojí za samostatnou diskuzi), ale kvůli zdánlivě zvláštnímu chování Galadriel. Píšu „zdánlivě“, protože jsem přesvědčen, že když se hlouběji zamyslíte nad tím, co se děje, dochází zde k odhalení jednoho klíčového povahového rysu, který většina čtenářů (a diváků) přehlédne.

V tomto klipu se spolu Gandalf a Saruman přou a sedí přitom naproti sobě u stolu. Oba noldorští elfové se této… výměny… neúčastní, ale posléze Elrond oslovuje oba čaroděje ve snaze prosadit svůj názor o obezřetném míru.

Na druhou stranu Galadriel vyčkává, pozoruje a krouží. Trochu jako útočící jestřáb a pronese přitom jedinou větu: „Nechte ho mluvit.“

Nejdříve mi tahle akce přišla jako hluboce vykalkulovaná a připadalo mi to protivné.

Jenže pak jsem si uvědomil, že právě v tom je celý smysl. Protože Tolkienova Galadriel je výrazně politické zvíře. A s prominutím znamenitě ovládá umění strkat do všeho prsty.

Tohle je věc, která se často zahrnuje do představy Galadriel jako jednoho z nejvlivnějších představitelů magické moci ve Středozemi – strážkyně Nenji, tvůrkyně eponymní lahvičky naplněné světlem Eärendilovy hvězdy a majitelka tajemného Zrcadla, které zjevuje věci minulé, přítomné a budoucí.

A taková je často výchozí interpretace elfů – jde o éterické a majestátní bytosti, které vládnou nepoznanou a mocnou magií. Jedná se o idealistický výklad posilovaný stereotypy, které se kupí na hromadách v řadě povrchních brakových fantasy románů i ve hrách Dungeons & Dragons a World of Warcraft. A pěknou, ale bezduchou výtvarnou složkou, která tohle všechno doprovází.

Ale strhněte horní slupku u Tolkiena a zjistíte, že elfům ve Středozemi není cizí (žárlivostí hnané) brutální politikaření. Konec Finrodovy vlády v Nargothrondu je jedním z příkladů. Svržení vlády Galadriel a Celeborna nad Eregionem bratrstvem Gwaith-i-Mirdain je dalším (za okamžik se jím budeme zabývat podrobněji).

Minulost Galadriel je samozřejmě komplikovaná a plná rozporů. Ale napříč těmito variacemi se objevují základní témata. Mezi ně patří podle mě to, že Galadriel toužila po (politickém) vlivu nad druhými.

Bílá rada

Pyšná, silná a svévolná…

„Byla pyšná, silná a svévolná jako všichni potomci Finwëho kromě Finarfina a jako její bratr Finrod – ze všech příbuzných nejbližší jejímu srdci – snila o dalekých zemích a panstvích, jež by jí mohla náležet, aby si v nich mohla počínat, jak se jí zlíbí, bez dohledu.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Když Noldor opouštějí Valinor těsně poté, co Melkor anUngolianta zničí Dva stromy, Galadrielina touha dosáhnout větších věcí je zřejmá:

„Galadriel… dychtila odejít. Nic nepřísahala, ale Fëanorova slova o Středozemi jí hořela v srdci, protože toužila vidět širé nechráněné země a vládnout tam nějaké říši podle své vůle.“ (Silmarillion, O útěku Noldor)

Galadriel

Později, po Morgothově porážce a zrušení zákazu Valar, v jedné verzi událostí odmítnou ona – a Celeborn – jejich milost a zůstávají ve Středozemi:

„Stále ještě ji vedla pýcha, když… odmítla milost Valar, udělenou všem, kdo proti němu [Morgothovi] bojovali, a zůstala ve Středozemi.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Tato koncepce je ještě umocněna, když později v Nedokončených příbězích píše Tolkien o původu Elessaru:

‚„Chceš tedy přeplout moře?“ [opáčil Celebrimbor.]

„Ne,“ řekla [Galadriel]. „Angrod je pryč a Aegnor je pryč a Felagund už není. Jsem poslední z Finarfinových dětí. Ale mé srdce je pořád pyšné. Jaké zlo napáchal zlatý dům Finarfinův, abych prosila Valar za odpuštění nebo se spokojila s ostrovem na moři, když jsem rodačka z Blaženého Amanu? Zde jsem mocnější.“‘ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Paní tří různých říší

Tolkien se třikrát zmiňuje o tom, že si Galadriel vybudovala ve Středozemi vlastní říši.

První, ačkoli možná pod Gil-galadovou správou, je nedlouho trvající elfí říše na březích jezera Nenuial v severním Eriadoru.

Druhou, (přinejmenším v jedné verzi událostí) byl Eregion založený Galadriel a Celebornem jako obrana a protiváha proti hrozbám z východních částí Středozemě.

„[Galadriel] vystihla, že ve světě existuje nějaká zlá cílevědomá moc a vychází zřejmě nějakého zdroje dále na Východě, za Eriadorem a za Mlžnými horami. Proto se Celeborn a Galadriel někdy kolem roku 700 Druhého věku odebrali na východ a zřídili (převážně, ale rozhodně ne výlučně) noldorskou říši Eregion.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Galadriel & Gandalf

A za třetí, poté, co noldorský kovář Celebrimbor a jeho Gwaith-i-Mirdain nahradili její moc v Eregionu, se stává Paní Lórienu.

„Nato Galadriel Eregion opustila, prošla přes Khazad-dûm do Lórinandu…; Celeborn však nechtěl vstoupit do sídla trpaslíků a zůstal v Eregionu, přehlížen Celebrimborem. Galadriel se v Lórinandu ujala vlády a obrany proti Sauronovi.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Poslední dvě zmíněné říše vznikly s jasným záměrem: strážit kraje elfů v západní Středozemi před Stínem na Východě.

Z příběhu o Amrothovi a Nimrodel: „Galadriel ve své moudrosti viděla, že Lórien bude pevností a sídlem moci a zabrání Stínu překročit Anduinu ve válce, k níž musí nevyhnutelně dojít, než bude opět poražen (bude-li to možné); že však potřebuje silnější a moudřejší vládu, než jaké je schopen lesní lid.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

To je předvídavé, protože Lórien samozřejmě později hraje klíčovou roli jako bašta proti rostoucímu vlivu Dol Gulduru na oblast kolem Temného hvozdu.

Zakladatelka spojenectví

Galadriel dělá víc, než prostě jen zakládá říše, které stojí osamoceně proti Sauronovi jako hrady z písku v příboji. Tolkien zmiňuje, že Galadriel si uvědomovala, že porazit Saurona nelze „jinak než spojenectvím všech, kteří po svém způsobu stáli proti němu“.

Galadriel & Gandalf

Takto při založení Eregionu (a nejspíš později i Lórienu) „pohlížela také na trpaslíky [z Khazad-dûm] okem velitele a viděla v nich nejlepší bojovníky, jaké lze postavit proti skřetům.“

Bílá rada je dalším z těchto spojenectví všech. Ačkoli z hlediska rozsahu je mnohem intimnější, její účel je stejný. V Pánovi prstenů vysvětluje Galadriel, že to ona vytvořila (druhou) Radu.

„Já první svolala Bílou radu. A kdyby bylo po mém, byl by jí předsedal Gandalf Šedý a pak by se možná věci vyvinuly jinak.“ (Pán prstenů, Zrcadlo Galadriel)

Tolkien nám odhaluje Galadriel, která se nebála hromadit a využívat politický vliv. Neúnavně dává dohromady mocenské bloky sil, které jsou nakloněny jejím dlouhodobým cílům.

Eregion také ukazuje, že tak činí pragmaticky a nebojí se začít zcela znovu, pokud vše nevychází tak, jak očekávala. Jak sama říká v Pánovi prstenů, odráží „dlouhou prohru“, stahuje se, přeskupuje a zkouší znovu.

Obratná diplomatka

Důležitou součástí jejího politikaření je její diplomatická obratnost. Když Celeborn, znepokojený zprávou o Balrogovi, obviní trpaslíky, že ho probudili, elegantně zasáhne, otupí hrany a uklidní Celeborna a Gimliho.

Ba co víc, stačí je pár slov a Gimli se změní v jejího pevného spojence a obdivovatele:

„Temná je voda Kheled-zâram, chladné jsou prameny Kibil-nâla a krásné bývaly mnohosloupé sály Khazad-dûm za Starých časů, než padli mocní králové pod kamenem.“

V Silmarillionu se objevuje důležitá pasáž, v níž za obtížných okolností měří svoji moudrost s Maiou Melian. Melian se zamýšlí nad vhodností návratu Noldor zpět do Středozemě a vyjadřuje pochyby, že je poslali Valar.

‚Na tobě a tvých příbuzných leží nějaká běda. To na vás vidím, ale všechno ostatní je mi skryto… Proč mi neřekneš víc?‘

‚Protože ta běda je za námi,‘ řekla Galadriel, ‚a chtěla bych přijímat všechnu radost, která tady zbývá, a netrápit se vzpomínkami. A možná přijde ještě dosti běd, přestože se zatím naděje zdá jasná.“ (Silmarillion, O Noldor v Beleriandu)

Prubířka srdcí a myslí

A konečně je tady scéna, kdy pokouší Společenstvo, nabízí každému, aby si zvolil mezi strachem z budoucna a něčím, po čem velmi touží. Jde o fascinující kontrast k Elrondovi, který se rozhodne při odchodu z Roklinky na Společenstvo nevkládat žádnou přísahu ani závazek. A všimněte si: magický prvek je méně důležitý než související argumenty a význam jejích činů.

‚„A toto vám řeknu: vaše poslání spočívá na ostří nože. Jen maličko sklouznete, a všechno ztroskotá. Přesto zůstává naděje, dokud bude celá Družina věrná.“

A s těmi slovy je zajala pohledem a mlčky se na každého po řadě zkoumavě zahleděla.‘ (Pán prstenů, Zrcadlo Galadriel)

Když zkouší jejich odhodlání, téměř zdá, jako by se sama ujišťovala o správnosti Elrondova rozhodnutí. A z jiné perspektivy – tím, že se snaží nahlodat jejich věrnost, současně posiluje jejich oddanost celé věci – podobně jako když se kalením oceli zvyšuje její pevnost.

Jde rovněž, stejně jako u scény z Bílé rady, o předem vypočítaný krok. Galadriel říká, že žádný Gandalfův čin nebyl zbytečný. Totéž se týká i jí samotné: nic nedělá bez příčiny.

Celé dva věky Středozemě – nějakých 6 000 let – je Galadrieliným účelem vládnout. A základem toho je politikaření – umění přimět lidi udělat to, co my sami považujeme za nejlepší. Jde o účel, kterého se nemíní vzdát ani za příslib Valinoru:

Galadriel - ilustrace

„Teprve když uplynuly další dva věky, když jí konečně přišlo do ruky vše, po čem v mládí toužila, Prsten moci a vláda nad Středozemí, o níž snívala, její moudrost vyzrála a ona to odmítla, prošla poslední zkouškou a navždy opustila Středozem.“ (Nedokončené příběhy, Příběh Galadriel a Celeborna)

Lidé mají sklony si Galadriel idealizovat. Ale ona je ve skutečnosti stejně tvrdá jako Fëanor. Na to bychom neměli zapomínat, když obdivujeme její krásné šaty.

Demosthenes je neuvěřitelně zapáleným členem TheOneRing.net od roku 2001.