Zoner.cz Czechia.com Inshop.cz Interval.cz CA Czechia.cz InMail.cz Hostováno na serverech CZECHIA.CZ
Menu
Menu

Články
Články
Články
Nejčtenější články
za poslední měsíc

Nenalezen žádný článek...

Legenda
Legenda
Legenda

Anketa
Anketa
Anketa
Vyhovuje vám nynější náplň těchto stránek?

Naprosto
(12 372)
Chci více o Pánu Prstenů
(3 947)
Chci více o hercích
(1 105)
Chci něco jiného
(296)
Nevyhovuje vůbec
(597)


Ostatní
Ostatní
Ostatní

Reklama
Reklama
Reklama


Přihlášení


Nová registrace
Obrázky
Obrázky
Nejprohlíženější obrázky
z posledních 50-ti

[2 033 prohlížení]

[1 786 prohlížení]

[1 327 prohlížení]


Herci
Herci
Herci
Nejsympatičtější herec

Aragorn / Viggo Mortensen
156 084 hlasů
průměr: moc sympatický(á)

Reklama
Reklama
Reklama





Devět neuvěřitelných důvodů, kterým vděčíme za knihy a filmy Hobit a Pán prstenů
Autor: Jarek
Vyšlo: 07.04.2013
Komentářů: 0
Přečteno: 8035x
Popisek: 8. února 2013 Autor: J. W. Braun, TORN

 

Nejspíš jste už slyšeli o J.R.R. Tolkienovi a Peteru Jacksonovi.   A nejspíš si myslíte, že oni jsou tím důvodem, díky němuž si můžeme všichni vychutnat knihy a filmy Hobit a Pán prstenů. No… tak jistě, jsou. Jenže možná už netušíte, že stačilo jen málo a nikdy jsme si nemuseli užívat dobrodružství Bilba a Froda v té podobě, v jaké je znáte, nebýt několika úžasných náhod. Ptáte se, o čem to mluvím? No, držte se svých kouzelných prstenů, je načase, abyste poznali devět neuvěřitelných důvodů, kterým vděčíme za Tolkienovy knihy a Jacksonovy filmy.

Důvod č. 1: Posudek na knihu od 10letého chlapce

Dnes mají spisovatelé, kteří se snaží najít způsob, jak se o svou tvorbu podělit se čtenáři, řadu různých možností. Můžete publikovat vlastním nákladem, napsat e-knihu, publikovat něco na webu atd. (Mohli byste být dokonce podobní dinosauři jako já a zkusit to opravdu přes nakladatelství.) Jenže pro Tolkiena v 30. letech existoval pouze jediný způsob, jak dostat Hobita k čtenářské obci: přes nakladatelství George Allen & Unwin. Jeden z Tolkienových studentů doporučil tenhle příběh kamarádovi, který tam pracoval, a firma se rozhodla, že se na rukopis podívá. Když říkám, „podívá“, tak si nejspíš myslíte, že nějaký anglický odborník přes literaturu pečlivě dílo prostudoval a poté je předložil nějaké komisi k diskuzi a rozhodnutí. Jenže ve skutečnosti mám na mysli to, že „jeden z těch v názvu nakladatelství dal rukopis svému desetiletému synovi a požádal ho, aby mu k němu napsal posudek“.

Tak. O osudu Hobita – a jeho pokračování Pán prstenů, všech filmech, celém webu TheOneRing.net a distribuci v hodnotě miliard dolarů – vlastně rozhodl desetiletý hoch(Rayner Unwin) a jeho pero. No, nevím, jestli máte děti, ale moje žena je učitelka a podle některých prací, které psali její studenti, je Hobit o „Hobovi Biblovi, který se honil za vážkami.“ Naštěstí Rayner to zvládl lépe, ačkoli sakra ani on nebyl z tohoto Tolkienova díla zrovna úplně na větvi. Tenhle desetiletý hošík složil Hobitovi dvojsmyslný kompliment, když napsal, že „by měl oslovit všechny děti ve věku 5 až 9 let.“ Jeho pochvala ovšem tatínkovi stačila a kniha vyšla.


Posudek Raynera Unwina

 

Ale Raynerova úloha tím ještě neskočila. V roce 1951 začal pracovat pro nakladatelství Allen & Unwin už jako dospělý, a jedním z jeho prvních úkolů bylo rozhodnout o tom, co udělat s dalším Tolkienovým rukopisem, Pán prstenů. Když si ho přečetl, napadly ho dvě věci: zaprvé, že jde o dílo génia, a za druhé, že jeho vydání bude stát víc, než dokáže firma kdy vydělat na jeho prodeji. Ale stejně ho vydal. (No řekněte, nejste rádi?)


Rayner Unwin

Důvod č. 2: Fritz the Cat (Kocour Fritz) (1972)

Fritz the Catbyl animovaný film pouze pro dospělé, který na základě stejnojmenného komiksového stripu režíroval Ralph Bakshi. Když se film dostal do finančních potíží, Bakshi přesvědčil hudebního producenta jménem Saul Zaentz, aby investoval do projektu výměnou za práva na šíření soundtracku. Film (vydaný dávno před tím, než anime styl nafoukl myšlenku oplzlých animovaných filmů) se stal kasovním trhákem a vydělal Zaentzovi majlant.


Fritz the Cat

Střih... O pár let později: Bakshi pracuje na filmové adaptaci Pána prstenů pro MGM, když dojde ke změně ve vedení studia a nový chlápek v čele chce dát celý projekt k ledu. Kohopak asi požádá Bakshi o pomoc z finanční kaše? Saula Zaentze, který začal dělat do filmu. Na základě nabídky od Bakshiho získal Zaentz většinu práv k Hobitovi a Pánovi prstenů a produkoval Bakshiho animovaného Pána prstenů.

A teď už to jasně slyším. „No a co, tak Bakshi a Zaentz natočili nějaký mizerný film Pán prstenů. To je toho! Možná by bylo lepší, kdyby nakonec žádný Fritz the Cat ani nevznikl.“

Klídek, šéfe. Je toho ještě víc.

Tak zaprvé, tahle animovaná adaptace Pána prstenů je důležitá, protože seznámila jistého sedmnáctiletého Novozélanďana s divy Středozemě. Peter Jackson, který sledoval film ve Wellington Plaza, byl tak fascinován tím, co viděl, že si hned po představení zašel koupit knihu, která měla obálku s ilustrací z filmu. Můžete namítnout, že i kdyby film neviděl, mohl si přečíst knížky a stát se jejich fanouškem, ale uvědomme si tohle: Jackson nepatří k těm Tolkienem posedlým fandům, kteří během puberty pročítali pořád dokola jeho knížky. Viděl Bakshiho film, jednou si přečetl knihy a tím to skončilo… až do okamžiku, kdy ho napadlo, že by mohl udělat své vlastní filmové adaptace.

Jenže jde také o další věc: Zaentz práva nikdy neprodal a i dnes je jejich majitelem – a to už oslavil 157. narozeniny. A právě to je důležité, protože je potřeba pochopit, že většina lidí v branži se nechová jako Zaentz (který je trochu blázen; kdysi se třeba soudil s Johnem Fogertym, že mu ukradl hudební nápady). Pro Zaentze představuje dělání filmů spíš koníčka než kšeft. Od roku 1972 jich produkoval deset – a tři získaly Oscara za nejlepší film. Kdyby byl držitelem práv k Hobitovi a Pánovi prstenů někdo jiný, nejspíš bychom byli svědky zcela jiné historie „Tolkienových filmů“. Měli bychom vůbec filmy Hobit a Pán prstenů? Rozhodně. Nejspíš by jich bylo dokonce víc, nějaké studio by každých pár let znovu celý projekt oživilo, podobně jako je tomu v případě Hulka nebo Star Treku. Možná bychom se dočkali taky nějakých katastrofálních televizních filmů. (Třeba i nějaké sobotní ranní animované show nazvané „LOTR Kids“ o devíti společnících, kteří jako děti prožívají společná dobrodružství a vítězí nad klukem Sauronem, který ostatní šikanuje.)

Pokud jde o mě, jsem rád, že místo nesčetných pitomých adaptací jsme neměli dvacet let nic... a pak jsme se dočkali tří celovečerních trháků Pán prstenů. Takže poděkujme Fritzovi, i když ten nám to nejspíš vrátí tak akorát nějakým sprostým gestem.

Důvod č. 3: Anglický pacient (1996)

Anglického pacienta nejspíš znáte. To je ten film z 90. let s Lordem Voldemortem v hlavní roli; film, který tehdy vyhrál hromadu Oscarů. Co ovšem asi nevíte, je to, že bez tohohle filmu bychom nejspíš neměli filmy Pán prstenů (ve kterých sice Lord Voldemort v hlavní roli nehrál, ale přesto taky získaly hromadu Oscarů.)

Anglického pacientaprodukoval nějaký Saul Zaentz a měl se točit pro Twentieth Century Fox, studio, které cálovalo za účty. Fox ale v poslední minutě vycouval a Zaentz zůstal s herci a celým štábem v Itálii naprosto bez prostředků na natáčení. Jenže téměř okamžitě se do celé věci vložil Harvey Weinstein a získal projekt pro své studio Miramax (pojmenované po jeho rodičích Miře a Maxovi) a celou situaci zachránil. Vděčný Zaentz mu slíbil, že mu tuhle laskavost oplatí, až se naskytne příležitost.


Saul Zaentz

Tou dobou dvojice filmařů, nějací Peter Jackson a Fran Walshová, pracovala na post-produkci filmu Přízraky (1996). Jackson navrhl, že by spolu mohli jako další natočit nějaký fantasy film, a Walshová se zeptala, jestli by to nemohl být Pán prstenů. Jackson předpokládal, že práva buď nejsou k dispozici, nebo jsou nějak zablokovaná, ale řekl si, že za zeptání nic nedá – a tak šel do studia, pro které pracoval a řekl: „Hele, myslíte, že bychom s Fran mohli udělat Pána prstenů?“ Tím studiem byl Miramax a chlapík, kterého se zeptal, byl Harvey Weinstein a toho tahle myšlenka nadchla. Weinstein se spojil se Zaentzem a vyžádal si na oplátku za předchozí výpomoc možnost natočit filmy podle Tolkiena a Jackson nastoupil cestu k vytvoření kouzla Středozemě.

Důvod č. 4: Duchaplnost Kena Kaminse

Píše se rok 1998. (No, nepíše, ale předstírejme že ano.) Petera Jacksona si zavolají na poradu do Miramaxu v New Yorku. Studio má skvělý nový nápad: natočí Pána prstenů jako jediný film. A mají naprosto neotřelý přístup k celému příběhu: Doly v Morii? Přeskočíme. Saruman? Nebude. Bitva v Helmově žlebu? Nebude. Gondor a Rohan? Spojíme je a z Boromira a Éowyn uděláme sourozence. Možná taky vybijeme pár nadbytečných hobitů.

Musím se zmínit, že v Miramaxu si na blbce nehráli schválně. Problém byl v rozpočtu. Měli na Pána prstenů 75 milionů dolarů, ani o chlup víc. A když se museli rozhodnout mezi dvěma nízkorozpočtovými filmy nebo jedním s nic moc rozpočtem, rozhodli se pro druhou variantu s tím, že musí být rozhodně zisková. (Koneckonců to je ten důvod, proč se filmovému průmyslu říká průmysl, a ne „charitativní příspěvky na umění.“)

Jackson se pochopitelně zhrozil a prohlásil, že něco takového nemůže napsat ani režírovat. Lidé z Miramaxu si ovšem stáli za svým a opáčili: „Ber, nebo nechej být.“ Jackson a Walshová tohle ultimátum v klidu doma probrali a pak se rozhodli, že řeknou ne a pustí se do něčeho jiného. Požádali svého agenta, aby oznámil Miramaxu, že jdou od válu, a mysleli si, že je to konec.


Ken Kamins

Jacksonovým agentem byl Ken Kamins a opravdu zatelefonoval, jenže trošku jinak: připomněl studiu, že celý projekt začali Jackson s Walshovou, a požádal, jestli by si autorský pár mohl najít jiné studio, které projekt vyplatí, a udělat si to po svém. A přesně to se i stalo. A už tady máme…

Důvod č. 5: Jim Carrey

Na počátku 90. let znali Jima Carreyho jako toho divného chlápka ze seriálu „In Living Color“.

To vše se změnilo v roce 1994, kdy ho transformovali ve vysoce ziskovou hollywoodskou hvězdu zásluhou filmů Ace Ventura: Zvířecí detektiv, Blbý a blbější a Maska. Ty poslední dva zmíněné máme díky New Line Cinema. Toto nekonformní studio bylo skvělé v hledání nových hvězd a ve výrobě a distribuci hitů; ale prostě měli pech na pokračování. Pamatujete se, jak směšný byl Carrey v „Blbý a blbější 2“ a „Pomsta Masky“? Jistě že ne! Protože je nenatočil. Místo toho šel vydělávat velké peníze pro jiná studia. Takže v Blbý a ještě blbější a v Masce Junior jsme měli nové herce – a tyhle sequely popravdě byly hrozné. Ale v roce 1998 si představitelé New Line dělali s tímhle problémem těžkou hlavu, a jeden z nich zavtipkoval, že by měli pokračování svých kasovních trháků začít natáčet dřív, než skončí natáčení těch trháků.

A právě v tu dobu se na New Line obrátil nějaký Peter Jackson. Sdělil jim, že pracuje na svém projektu Pán prstenů a napadlo ho, jestli by ho třeba v New Line nechtěli získat od Miramaxu. „Oni tam jsou ochotní udělat z toho jen jeden film,“ vysvětloval, „ale my si myslíme, že jediný správný způsob je udělat najednou dva filmy.“

New Line: „Dva? Jen dva? Proč ne tři?“
Jackson: „Jak jsem říkal – tři filmy. Myslíme si, že jediný správný způsob je udělat tři filmy.“
Christian Rivers: „Není už trochu pozdě v procesu…“
Jackson: „Najít si nového strážce majáku? Ne.“
Rivers: (ticho)

Co v New Line Cinema nevěděli, byl fakt, že kdyby Jacksona odmítli, v Miramaxu ho byli připravení vyrazit, nahradit ho Johnem Maddenem a natočit tu výše zmíněnou jednodílnou verzi.

Díky, Jime Carrey. Díky.

Důvod č. 6: Zmatek Seana Conneryho

Představte si všechny ty scény v Pánovi prstenů a Hobitovi s Gandalfem. A teď si je představte bez Iana McKellena a místo něj se Seanem Connerym.

„Šauron si jde pro Prsten, můj hochu. Ale chovej ho v tajnošti a chovej ho v bežpečí!“

(Tak na mě prostě Sean Connery působí. Děkuji, budu tady celý týden! Zkuste to telecí.)

Jedna z věcí, kterých se u Pána prstenů v New Line Cinema hodně obávali, bylo to, jestli budou mít tyhle filmy hvězdnou sílu, aby přesvědčily běžné návštěvníky kin, ať si koupí lístek. A proto chtěli Conneryho. A chtěli ho moc. Jak moc? Byli ochotní mu zaplatit asi 450 milionů dolarů, aby hrál Gandalfa.

Connery roli odmítl, protože nerozuměl scénáři. O několik let později na tento příběh vzpomínal poté, co si přečetl knihy a viděl filmy: „Přečetl jsem si knihu. Viděl film. Ale stejně tomu nerozumím.“

Ovšem dodal něco, na čem se s ním všichni shodneme: „Ale podle mě je v tom Ian McKellen naprosto skvělý.“

Důvod č. 7: Harry Knowles

Je snadné sedět doma na gauči a v duchu si obsazovat filmy. „Člověče, měli by podle toho „Kouřícího kaktusu“ natočit film a Texasa Fryfishe by měl hrát Sam Elliott.“ Lidi, jak já snil o dívkách ze Šťastného hobita, které hrají dámy v nesnázích, kdy já je zachráním a ony se začnou o mě rvát. Jenže to možná při tom snovém obsazování už „sním“ až příliš. Prostě jde o to, že je zábavné dávat dohromady herce a postavy. Jenže kolikrát jste zašli za hercem a řekli mu o té postavě... a kolikrát jste zašli za režisérem a řekli mu o herci?

V roce 1998 měl supergeek Harry Knowles maličkou roličku ve filmu „Fakulta“. Zde je Harryho vlastní vylíčení toho, co se stalo:

„Vzpomínám si, že jsem seděl na schodech v kulisách FAKULTY, kde se Elijah [Wood] chystá utíkat směrem od Roberta Patricka. Byla přestávka v natáčení, protože jak Robert utíkal s ruční kamerou, uklouzl a upadl a zrovna celý přístroj kontrolovali. Elijah si ke mně sedl na schodech a zeptal se mě, jak se mám. Bylo odpoledne a já mu řekl, že jsem zrovna ten den mluvil po telefonu s Peterem Jacksonem. Že se Peter chce pokusit natočit PÁNA PRSTENŮ. Elijah nikdy tuhle knížku nečetl, ale četl Hobita a moc se mu líbil. Právě tehdy jsem se na něj podíval a řekl mu, že by se pro roli Froda skvěle hodil.“

Wood samozřejmě pak natočil známý vlastní záznam pro konkurz ve vlastnoručně vyrobeném kostýmu hobita.

Zatím Harry ještě párkrát jednal s Peterem Jacksonem, mimo jiné také měl pár Q&A, a s otázkami a odpověďmi se podělil na svém webu. Jackson Harrymu vyprávěl o svých plánech: že chce obsadit jako Froda nějakého neznámého britského herce. Harry měl vlastní nápad a řekl ho nahlas: obsaďte Elijaha Wooda!


Harry Knowles

Třeba by Wooda obsadili jako Froda i bez Harryho popostrčení nebo přímluvy. V každém případě to, že se Harry za Wooda jako Froda přimlouval už v roce 1998, mu v mých očích dává spoustu geekovských zásluh. (Představte si, že jsem opravdu kdysi měl tričko s nápisem „Mám geekovské zásluhy.“ Bohužel mi na ně manželka nešťastnou náhodou něco vylila. Ten benzín by se nejspíš při praní odstranil, ale moje žena ho, taky zcela nešťastnou náhodou, zapálila. Ale to odbočuju.)

Takže vlastně skutečným hrdinou tohoto příběhu je nešikovnost Roberta Patricka. Kdo ví? Kdyby neupadl, možná by v důsledku osudového doteku roli Froda získal nějaký Dustin Diamond. A to je ještě děsivější, než když vás pronásleduje Terminátor.

Důvod č. 8: Jar Jar Binks

Nejspíš teď říkat, jestli já se tady nezbláznit. (K tomu došlo už dávno.) Jistě, na seznamu „Důvodů, proč Star Wars šokují“ figuruje Jar Jar někde na 4 285 433. místě – těsně před písní princezny Leii na oslavu wookiovských Vánoc.

Jenže věc se má takhle: zatímco lidé, kteří pracovali na Pánovi prstenů, měli celou řadu problémů s Glumem, George Lucas udělal řadu průlomových kroků v počítačové animaci, aby přivedl na filmové plátno Jar Jar Binkse. Jackson byl už od začátku rozhodnutý, že Glum bude udělaný počítačově, jenže ještě v roce 1999 to vypadalo jako nemožný sen. Naštěstí Lucas rád pomohl Wetě a díky průlomové postavě Jar Jar Binkse neskončil Glum nakonec jako člověk v kostýmu.

Důvod č. 9: Gray Horsfield

Rychlá otázka: kdo porazil Saurona? Byl to Frodo? Aragorn? Gandalf? Ne, byl to Gray Horsfield, což je pravé jméno (něco jako „šedá pastvina“), které je velkolepé, že by je žádný romanopisec neměl koule použít.


Gray Horsefield

Na počátku minulého desetiletí, když Weta pracovala na posledním filmu Pána prstenů, nastaly problémy: potřebovali ukázat zničení Sauronovy věže (Barad-dûr), jenže nebylo fyzicky možné model odbouchnout, a nejspíš by tím ani nezískali pohled, jaký potřebovali. V takové chvíli by většina filmových produkcí dala dohromady tým digitálních umělců a dala jim měsíc, aby to zvládli pomocí počítačové animace. Ve Wetě ale nepotřebovali žádný tým, protože na to stačil jeden jediný člověk. Za dva týdny. Zatímco všichni byli na dovolené. Gray Horsfield v podstatě pracoval každý den 20 hodin, zatímco všichni si dávali volno, vyhazoval do vzduchu Barad-dûr... a když se lidi z Weta Digital vrátili po dovolené do práce, všem jim vyrazil dech. Frodo to možná nezvládl, ale Gray rozhodně ano.

Takže to je celé. Od posudku jednoho desetiletého kluka k odhodlání Graye Horsfielda, to je devět kousků skládačky, díky kterým jsme získali pár skvělých knížek a filmů. Nemáte taky pocit, jako kdybyste vyhráli v loterii a nevěděli o tom?

(Ani se mi nechce věřit, že jste tohle celé dočetli až sem.)

- J.W. Braun

J.W. Braun je tolkienovský badatel a autor knihy The Lord of the Films, vydané nakladatelstvím ECW Press v roce 2009. Více informací o J.W. najdete na jwbraun.com

 


Komentáře čtenářů - zobrazit všechny komentáře
Přidejte i vy komentář k tomuto článku!
[zobrazit všechny komentáře]
Jméno: 


E-mail: 


Předmět: 
Komentář: 
  Chcete  být informován(a) o nových komentářích?
Zde prosím zadejte kód z obrázku:   Zadejte číslo


 


Další články
Předchozí článek
Od skeče k záběru

Jak získat nominaci na Oscara za rozcuchané plnovousy, ručně malované cévy a zářící elfí make-up pro Hobita Autor: Marnie Hanelová, Vanity Fair, 8. února 2013
 



Toto jsou nejnavštěvovanější stránky o filmu Pán Prstenů na českém Internetu.
Statistiky přístupů jsou k dispozii zde. Informujte se o možnosti reklamy!

Copyright © 2003, Pavel Nero Kramný, Design by Sputnik.
>> generování stránky trvalo 0 sekund <<